Hrdinkou v této době

-3- Den po dni

Ráno jsem se probudila jako obvykle, už už jsem chtěla jít vzbudit Luise, když  mi došlo ,Všechno je zavřené, školky nejedou,' a tak jsem se povalila do teplých peřin a ležela dál.

Snídaně v deset, to bylo naposledy, tak nikdy. Vždy jsem byla puntičkář a potřebovala mít vše na čas a snídaně tak pozdě? To člověk dopoledne nic nestihne. Luis byl plný energie a chtěl si hrát s Nellou, ovšem Nella neměla na hraní si na spidermana vůbec náladu a tak byl otrávený Luis, protože nespolupracovala, Nella, jelikož byla do této hry nucena a já. Představa že toto půjde takto já nevím jak dlouho mě zabíjí za živa. 

Nakonec jsem to vymyslela velmi chytře, děti si zpívali a já hrála na klavír. Krásné dopoledne. Oběd nad tím jsem  ani nepřemýšlela. Byla to rodinná pohoda. Děti se smáli a já z toho čerpala energii. Ani jsem si nevšimla, že čas tak letí a už jsou dvě. Rychle jsme uvařili těstoviny, přihodili maso a najedli se. Nella s Luisem šli spinkat a já měla čas pro sebe. 

Odpoledne jsem plánovala procházku. Vyšli jsme ven, už před naším domečkem bylo vidět, že lidi jsou doma a tak se chtěli jít provětrat, před baráčkem tam blblo spousty dětí na koloběžkách, kolech bruslích nebo skate bordech. My jsme vyšli do parku. Čerství vánek nám proháněl vlasy a tráva po které děti běhali se zelenala a lákala k sobě. Po písčité cestě lesíkem jsme se vydali až do našeho oblíbeného parku s dětskými hřišti, cvičidli, řekou a velkou travnatou plochou. 

Hráli jsme si na babu, schovku, postavili hrad z písku a poté jsme zablácení a špinavý  vyrazili domů. Pešky to trvalo asi čtvrt hodiny a tak to byla přijěmná večerní procházka, už za šera. Večerní vánek nás šlehal do obličeje, Nellynce pohupovala hlavička a Luis se trmácel vedle kočárku, můj cíl byl splněn: Utahala jsem děti a tak půjdou hezky spát.

Když jsme přišli domů u stolu už seděl Tomm a netvářil se tak nadšeně, ,,Zlato? Co se děje?" Zhluboka se nadechl a spustil ,, Zavřeli naši poradnu... Kvůli viru." Tak toho jsem se bála ,,Ach, buď v klidu, oni to otevřou, to spolu zvládneme." ,,Nevím budu ale muset pracovat." ,,A jak? Jako home office?" ,,Jo." Tak toho jsem se bála Tomm úplně asi nebude mít klid. ,,Tak já udělám večeři." Řekla jsem pro odlehčení situace a šla jsem uklidit boty, bundy a kočárek. 

Po večeři jsem zapnula televizi a to jsem dělat neměla, ze všech koutů se valilo ,,Noví koronavirus Covid-19 !" ,,Nouzový stav?!" ,,Covid-19 je schválen jako pandemie?!?!" No husinu jsem měla po celém těle, tato situace je děsně zapletená. Nevím jak dlouho bude toto trvat, ale jsem připravena to přežít a pomoci.