Sparks || ff Cedric Diggory || cz

II.

Harry odešel a všichni si mezi sebou začali šeptat. Bylo mi Harryho líto. Věděla jsem, že nechce do soutěže a navíc nebylo mu sedmnáct. Nepovedlo se to ani Fredovi s Georgem, tak jak by to zvládl čtrnácti letý kluk, který moc kouzel neuměl?

Studenti byli naštvaní, proto si to asi neuvědomovali. Poté co Harry odešel Brumbál dal rozchod a profesoři šli rychle za vybranými účastníky.

Cedric se stal jedním z účastníků. Co když se mu něco stane? Ty úkoly nemají být lehké. Mají účastníky vyzkoušet, ale co by ty úkoly vůbec mohli být? Snad bude v pořádku.

„Nat!"

Otočila jsem se a uviděla skupinku studentů ze Zmijozelu „Blaisi. Adriane." zastavila jsem a počkala až ke mně dojdou.

„Já tu jsem taky." řekl hnusným tónem Draco.

„No a?" otočila jsem se zpátky k Blaisovi a Adrianovi.

„Tak Cedric se dostal do turnaje."

„Ani mi to nepřipomínej." vzdechla jsem „Nechtěla jsem se, aby se účastnil a teď je dokonce vybraný. Mám o něho strach."

„Diggory to zvládne. Má toho spoustu za sebou. Famfrpál kde je kapitánem a už toho zažil dost. Dokonce je prefekt." řekl Adrian „Neměj velké starosti."

„Asi máš pravdu."

„Chystáš se na kolej nebo chceš být s námi?" zeptal se Blaise.

„Cože?!" zakřičel Draco „V žádném případě!"

Všichni se na něho podívali a potom se otočili na mě. Začali se smát.

„Dobře. Ráda budu s vámi."

Šlo poznat že Draco byl velmi naštvaný. Snad dokonce i trochu zrudl. Adrian a Blaise se smáli.

„A kam se chystáte?"

„Prvně do naší koleje se převléct a později asi do zahrady." odpověděl Adrian.

„Super."

Všichni čtyři jsme šli dolů do temných chodeb, kde byla Zmijozelská kolej a učebna lektvarů. Samozřejmě toho tam bylo dost, ale nikdy jsem tak dál nešla.

„Počkáš tady nebo chceš dovnitř?"

„Počkám."

Kluci odešli a já se opřela o zeď vedle jejich obrazu. Studenti Zmijozelu na mě divně zírali, když mě viděli a vešli do své koleje. Blbci.

„Co tady děláte, slečno Lupinová?" naštvaný, známý hlas. Naklonila jsem hlavu do jedné z chodeb, kde se ke mně blížil profesor Snape.

„Čekám na přátele."

„Ach tak..?" udivil se „Dobrá tedy, ale už vás tu nechci vidět. Nemáte tu co pohledávat."

Zakoulela jsem očima, když odcházel. Snape mě nemá v lásce. Vždycky se mi zdálo, že si na mě zasednul. Upřímně otec mi vyprávěl příběhy co měli s ostatními přáteli proti Snapovi. Všichni si to mezi sebou vraceli.

Obraz se otevřel a vyšli tři kluci.

„Tak jdem?" zeptal se Adrian.

Kývla jsem hlavou a šla za nimi. Už byla docela tma, ale do večerky zbývalo ještě dost času. Od schůze jsem neviděla ani jednoho účastníka turnaje. Doufala jsem že až se vrátím, tak tam bude Cedric, ale to uvidím později.