Sparks || ff Cedric Diggory || cz

III.

Po hádce na plese jsme se se Cedricem nebavili. Zatímco on měl práci s turnajem a řešením toho vejce, já jsem většinou zůstávala v pokoji, kde mě chodíval navštěvovat Blaise s Fleur. Blaise se dovnitř dostal lehce, protože jsem mu řekla heslo, sice je to proti pravidlům, ale to nevadí.

Když jsem vylezla z pokoje, tak většinou kvůli hodinám, jídlu nebo jsem šla do knihovny.
V poslední době jsem také trávila čas s profesorem Moodym. Je to cvok, ale dobře se s ním mluví.

Za pár dní máme prázdniny, takže si odpočinu od všeho a užiju si svátky. Všude byla hromada sněhu. Sníh nemám moc v lásce, ale někdy udělám výjimku. Celkově nemám ráda zimu.

* * *

Uplynulo pár dní a všichni studenti se chystali k odjezdu domů na Vánoce. Teda ne všichni, někteří zůstanou v Bradavicích.
V knihovně jsem si vypůjčila pár knih o dracích a popřála knihovnici veselé svátky.

Zbývalo několik hodin na vlak, a tak jsem je strávila u profesora Moodyho na čaji.

„Překvapujeme, že někdo jako ty tráví tolik času semnou." namítl Moody.

„Je pravda, že jste. A teď se neuražte. Jste cvok, ale dá se s vámi dobře komunikovat než s ostatními profesori."

„Hmh. Jaké máte plány přes volno?"

„Tak normálně. Odpočinout si, být s otcem, možná s přáteli a půjčila jsem si knihy o dracích, tak bych je ráda přečetla."

„Zajímáte se o draky?"

„Ano. Zaujalo mě to od bratra mého přítele."

„Ach tak. To vy jste pomohla Diggorymu s tím drakem?"

„Tak částečně, jen jsem mu řekla co si myslím s co většinou draci dělají."

„Když je řeč o Diggorymu. Co se stalo na tom plese?"

Napila jsem se svého čaje a přemýšlela, jak odpovědět „Ani pořádně nevím. Cedric na mě vyjel a nějak se to zvrtlo."

Profesor Moody vstal a šel se napít své lahvičky. Nevím co to pil, ale podle jeho obličeje to není dvakrát dobré.

„Už by jste měla jít, aby jste to stihla."

Podívala jsem se na čas a dopila čaj „Máte pravdu." zvedla jsem se „Děkuju za čaj pane profesore. Hezké svátky." řekla jsem a odešla.

Vrátila jsem se na kolej a ještě si sbalila pár věcí. Vzala jsem kufr, tašku si dala na ramena a vzala do ruk malou klícku se sovou. Moc jsem se domů těšila a taky jsem se těšila na tu osobu, kterou mi táta chce představit. Upřímně jsem byla i nervózní.

Přišla jsem na vlakové nádraží, kde bylo spoustu studentů čekající na vlak. Posadila jsem se na jednu lavičku a čekala až vlak přijede. Vytáhla jsem z tašky jednu z půjčených knih a četla si.

„Tak jak se těšíš domů?"

Sedl si vedle mě Blaise „Docela dost se těším, aspoň si odpočnu, že? Uběhl půl roku a tolik se toho stalo."

„Pravda. Musím říct že tento půl rok byl pro některé studenty dost náročný." souhlasil Blaise „Čeká tě doma něco nového?"

„Jo. Otec mi na začátku roku na nástupišti řekl že by mi o Vánocích někoho rád představil."

„Že by si někoho našel?"

„Asi jo." pozvedla jsem ramena „Když jo tak budu ráda. Měl to dost těžké v životě."