Hrdinou na plný úvazek: Zpět v Paříži

Konkurz

Ranní paprsky mě šimraly na tváři. Cítila jsem se jinak. Byla jsem jiná. Zlo, které nás poslední měsíce sužovalo, bylo pryč. Vládl tu klid. 

Vstala jsem a jak už bylo mým zvykem, připravila se za velice krátkou dobu do školy. Dny, jež jsem trávila pozdními příchody, byly minulostí. 

Alya, Nino i Adrien už čekali před školou. Škola uběhla překvapivě rychle, a tak jsme šli všichni na oběd. 

Ve dvě hodiny jsme stáli v aule školy, v níž se měl konat konkurz. Bylo tam dost lidí. Všem bylo jasné, že se o konkurzu dozvěděla nemalá skupinka lidí, nečekali jsme však až takový zájem. S poznámkami v ruce jsem vystoupila na pódium a ztišila tak dav, který byl přede mnou. 

Po několika instrukcích se začal dav pohybovat. O několik minut později tak vytvořil skupinky podle postav, které dané osoby měly hrát. Na tabuli za mnou byl napsán časový rozvrh. Moji spolužáci v čele s Chloé se přesunuli do zákristie, kde měl probíhat samotný konkurz. 

Strávili jsme tam několik hodin. Plni dojmů s poznámkami na papírech jsme se vydali pouklidit aulu. 

V pondělí jsme se měli setkat ve škole dříve a projít návrhy ohledně zájemců. Vyčerpáni náročných dnem jsme opustili školu a zamířili do svých domovů. Jen naše čtveřice vyrazila na zmrzlinu od Andrého.