Hrdinou na plný úvazek: Zpět v Paříži

Nepříjemné setkání

Tajemná osoba zmizela spolu se stínem, který se za ní mihl. Dnešní den, který ještě nekončil, přinesl několik odhalení. Lišajem z budoucnosti, o němž byla zmínka, když nám pomáhala Bunnix (Zajda), byla Lila. Je však možné, že ukradené mirákulum vzala stejná osoba, která míří k mému domovu. 

Kocour mě následoval. O pár minut později jsme dorazili k pekařství. Proklouzli jsme na balkón a odtud sledovali osobu, jejíž stín jsem zahlédla. Něco hledala. Mohla jsem se jen domnívat, že box mirákul. Ten byl naštěstí schován a zabezpečen podobným kódem, jaký měl Mistr Fu. 

"Ale ale, koho tu máme?" Prudce jsem se otočila. "Lelka ses mě? Nedivila bych se." Bez povšimnutí jsem ignorovala její proslov a přešla k věci. "Co chceš, jak se jmenuješ a jak ses dostala k mirákulu?" "Ty jsi tak naivní Beruško. To si opravdu myslíš, že ti povím, odkud je mé mirákulum?" 

"Tak ještě jednou. Co chceš?!" Lila se zasmála. "Co chci? Tobě to ještě po té době nedošlo? Žádní zakumatizovaní, žádní amoci... Co myslíš, že chci. Chci moc, vládnout celému světu, ale prozatím si vystačím s Paříží, kterou zanedlouho ovládnu!"

"To se pleteš. Já a má dáma tě nenecháme vyhrát." "Vážně Kocoure? A tomu mám jako věřit?"

"Kocoure, svým rozhovorem nás odlákala. Seběhni dolu. Stejně se už vypařila. Já jdu odtud."

Stín se zbarvil do fialové a ukázalo se, že to je tygří mirákulum, které někdo odcizil. Osoba popadla krabici s boxem a vypařila se.

Já se zhroutila na zem. Někdo sebral všechna mirákula, až na kocourovo a moje. Selhala jsem.

Něco oranžového kolem mě prolétlo a já tak zahlédla vše v původním stavu. Vzhlédla jsem. Alya a Trixx si plácly a Trixx se na mě usmála. Všechna mirákula byla zpět.