Kde jste?/ Zayn

10.kapitola

Byl jsem v obýváku s kluky. Katie je dneska u rodiny takže s kluky tady máme zase takovou naší sešlost, ale skládáme u toho písničky. Tedy snažíme se na další album.

,,někoho čekáš?" Zeptal se Louis, když zazvonil zvonek ,,právě že ne" řekl jsem zmateně a vstal. Šel jsem ke dveřím a najel do systému, kde mám kamery. Moc to nevyužívám, ale v případech jako tento se to hodí. Co si budeme někdy se stane, že to zkouší fanynky. Zarazilo mě, že je před bránou auto z pošty a pošťák. Vydal jsem se tedy zmateně ven, ale nemohl jsem si uvědomit že bych čekal nějaký balík. Možná Katie jestli si něco neobjednala? Ale to by mi asi řekla že něco čeká.

,,Dobrý den" řekl jsem, když jsem došel k bráně a vyšel ,,Dobrý den" usmál se pošták ,,jen tady potřebuji podpis a bude to vaše" řekl a podal mi nějaký tablet či co to je na podpis. ,,nevíte co to je? Nebo odkud? Vůbec nevím co by to mělo být" uchechtl jsem se.

,,Bohužel nevím, ale je to bez dobírky" zasmál se a podal mi následně tlustou obálku. Potom jsme se rozloučily a já šel dovnitř.

,,Co ti přišlo?" Zeptal se Niall, když jsem si sedl zpět na sedačku ,,to bych upřímně rád taky věděl" zasmál jsem se ,,protože podle mě nic jsem si neobjednával" řekl jsem pobaveně

,,tak už to otevři" vyzval mě nedočkavě Niall. Já se zasmál a hrozně pomalinku jsem začal otevírat obálku. Chvilka napětí pro nás všechny.

Zarazilo mě, že na mě nejprve vykoukly tmavě modré desky, vytáhl jsem je a vypadl i dopis. Jelikož jsem netrpělivý, tak jsem se rozhodl že dopis nechám na potom.

Otevřel jsem desky a čekal mě první šok. Na vrchu byl papír asi jako takový úvod

Tohle nakreslila pro tebe tvá dcera Bell
Doufám, že se ti obrázky budou líbit
Bell+ Bell
Ps: přečti si dopis
,,co tam je?" Zeptal se Liam, když jsem sledoval stále ten první papír, který jsem ještě nevytáhl. Nevěřil bych tomu, že je to pravda, kdyby to nebylo písmo Belly.

,,Bella" šeptl jsem a vyndal ten papír a podal mu ho a pak vzal do ruky první papír.
Doslova jsem se tam zlomil. Už u prvního obrázku jsem se rozbrečel a třásl se.
Takovýhle pocit jsem nikdy v životě necítil.
Byl jsem šťastný, že mi má dcera nakreslila obrázky, ale zároveň mě bolelo u srdce že je malovala a já se na ní s hrdostí nemohl dívat. Nemohl jsem jí pochválit, jak krásně to namalovala. Nemohl jsem jí dát pusu a šťastně a hrdě  všude vystavit obrázky.
Miluji mojí princeznu celým svým srdcem a tohle je mnoho emocí, které snad nedokážu ani popsat.

,,Zayne v pořádku?" Zeptal se Liam a objal mě okolo ramen. ,,Ona je skvělá, nakreslila mi obrázky" vysoukal jsem ze sebe jenom v breku.

,,Chtělo by to, aby jsi si je prohlédl pokud se na to cítíš" pousmál se Louis a já přikývl. Začal jsem si je pomalu prohlížet a posílal jsem je klukům dál.

,,Je mi líto, že jí nemůžu ani nic dát. Bude mít brzy narozeniny a já jí nemůžu poslat ani dárek" vydechl jsem, když jsem se díval na poslední obrázek, kde nakreslila narozeninovou oslavu a nakreslila tam i mě a kluky. Opravdu mě to hrozně mrzelo.

,,Zkus ještě promluvit s Perrie třeba, aby ten dárek poslala ona ale aby se to k ní dostalo" řekl Harry ,,však říkala že neví kde jsou" řekl Niall ,,úplně tomuhle nevěřím" poznamenal Liam a já přemýšlel zda skutečně o nich něco Perrie neví. Mohla by.

,,máš tady ještě ten dopis" řekl Niall najednou a já si uvědomil že je to pravda ,,přečtu si ho o samotě pokud nevadí" pousmál jsem se, vzal ho a šel do ložnice.
Otevřel jsem obálku ve které byl a nadechl se. Teď nebo nikdy

Ahoj Zayne,
vím, že to není asi férové že jsem ti poslala až po takové době dopis. Spíše obrázky od naší dcery. Asi bych to ani nikdy neudělala, kdyby na tom netrvala. V tomhle je po tobě, tedy spíše je po tobě v tomhle a v mnoha dalších věcech dokonce i vzhledově ti je hrozně moc podobná. Chci, aby jsi věděl, že Bell ví, kdo je její otec. Nezamlčela jsem jí takovou informaci. Nezamlčela jsem ani tvou práci ani kluky. Prostě nic potřebného. Jediné co neví je to, co se mezi námi stalo. Nechci, aby to věděla. Myslím si, že takové věci nemusí vědět.
Každopádně slyšela jsem, že už jsi od doby co jsme odešly čistý. Bez toho svinstva. Za ten fakt jsem hrozně šťastná a pyšná na tebe. Zayne upřímně se ti chci omluvit za to, že jsme odešli bez rozloučení, ale upřímně byla to poslední kapka. Hlavně popravdě jsem se tě potom co se stalo bála. Bála jsem se toho, co se může ještě stát jak mě nebo naší princezně . Zachovala jsem se zbaběle (a pořád chovám) ale je to takhle lepší. Pro nás oba. Jinak ohledně mého života. Potřebovala jsem změnu proto jsem změnila všechno. Chci, aby jsi to tak respektoval. Jinak přeji ti nový vztah a snad se ti s Katie či jak se jmenuje bude žít lépe a snad vám to vyjde. Přeji ti jen to nejlepší Zayne. Nechci nic špatného pro tebe. Zažily jsme spolu krásné chvíle na které nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu na naše setkání, první polibek, zprávy  a prostě na nic spojené s tebou. Ačkoliv to přiznávám nerada tak tě mám stále ráda a zřejmě navždy mít i budu.
Jinak malá zná dost vašich písniček. Má i nějaký věci (trička, náramky, řetizky,...) zkrátka je vaše věrná fanynka. Chci, aby jsi to věděl. Jinak jednou za čas ti něco pošlu, aby jsi měl aspoň nějaký kontakt s Bellou. Doufám, že ti obrázky udělaly radost. Malá si na nich dala dost záležet.
Každopádně tentokrat asi budu končit přeci jen bych se měla věnovat naši dceři. Takže se mě krásně Zayne.

Tvá Bell

Po dokončení přečtení toho dopisu jsem opět brečel. Nemohu tomu uvěřit. Je to šílený. Bell mi napsala a ten konec mě také dostal. Vlastně celý ten dopis. Jak mám mít normální vztah, když furt myslím jen na Bellu? Nechápu to a nevím upřímně co dělat, upřímně tohle jsou hrozně težké věci.

,,Zayne jsi v pořádku?" Nakoukl dovnitř Liam já záporně zakroutil hlavou a on s povzdechem si sedl vedle mě. ,,Byl ten dopis těžký pro tebe ?"

,,kurva hodně. Si ho klidně přečti. Tolik jsem nebrečel od doby co odešly" vydechl jsem a furt si stíral slzy a podal mu ho. On si ho začal číst ,,je hezky že nás zná všechny malá" usmál se ,,jo je to fanynka" usmál jsem se přes slzy. ,,Zayne já věřím že je najdeme" řekl a objal mě okolo ramen. Nezbývalo mi nic jiného než v to věřit.
Však jak se to říká? Naděje umírá poslední