Kapčina cesta

8. Lov + jed = vražedná kombinace

Kapka si rádoby radostně poskakovala, studovala všechno možné a schválně pořádně zdržovala. Hrozně se bavila při pohledu na Zlodějčin výhružný výraz. Potom ale protočila oči a Kapka se rozhodla začít. Zastavila se s jedním pařátem nad zemí, důstojně ho položila a sedla si.

,,Jak se jmenuješ?!" vyštěkla na Zlodějku. Snažila se o klidný tón hlasu, ale i tak na ní bylo vidět že je pořádně naštvaná. Zlodějka se jen uchechtla.

,,To bys chtěla vědět, co?" zeptala se na dost hloupou otázku s otravným smíchem, tak se Kapka rozhodla i hloupě odpověďet.

,,Jo."

,,Tak díky, že to vím!" odbyla ji s úšklebkem Zlodějka. Tak teď se Kapce zhroutil celý plán, a měla chuť tu zpropadenou dračici na místě zabít.
Celou další cestu lesem Kapka zarytě a uraženě mlčela. Najednou jí do nosu udeřila lahodná vůně králíka, a za chvíli ho i spatřila. Všimla si, že Zlodějka už se k němu plíží a tak se rozhodla procvičit svůj jed. Třeba by potom nebeletka už nebyla tak drzá.

Nachystala se, trochu vysunula spodní čelist a plivla. Ozvalo se krátké zasyčením a jed se vydal na svou leteckou dráhu. Hned co svůj jed vyplivla, věděla, že se netrefila. Správně by měla doufat v to, že se jed nebeletce vyhne, ale ona tak nějak doufala v opak. Trefila se do drápu na kloubu, rostoucím na jejím pravém křídle.

Zlodějka že sebe dostala krátké zaječení, které muselo být slyšet až v nebeském paláci, a začala si dráp zběsile otírat o vše kolem.

,,Juj," řekla tiše Kapka, a všechno jen sledovala, i když měla co dělat, aby nebouchla smíchy.

Zlodějka se na ni prudce otočila, a ona chvíli nevěděla co dělat. Rozhodla se zahrát nevědoucí.

,,Ehm..." Kapka nasadila ten nejpřesvědčivější výraz nevinny. Zlodějka pozvedla místo nad očima, kde se u paběračů nachází obočí.

,,Co je?" Kapka se snažila znít co nejvíc nechápavě, ale vůbec jí to nešlo. V duchu mohla umřít smíchy ze Zlodějčina výrazu. Poté bolestně sykla, a Kapka zjistila, že její jed se už na nebeletce nenachází. Už to nemohla vydržet, a řekla jí pravdu.

,,Víš... Tak nějak jsem po dešťoletech podědila jejich jed?" vysvětlila Zlodějce s nervózním smíchem. Asi to na ni udělalo dojem, protože chvíli jen zaraženě zírala, a pak bleskurychle zamrkala. Zavrtěla hlavou, a vypadala hodně překvapeně a zadumaně. Poté se jí šokovaně zeptala.
,,To jsi mě vážně chtěla zabít?!" vypálila. Kapka si nebyla jistá co na to říct, a tak jí prostě odhalila pravdu.

,,Ehhh... No... Víš... Já chtěla trefit toho králíka." oznámila nebeletce opět s nervózním smíchem. Zlodějka vypadala extrémně zaraženě a překvapeně. No jo no, moc svůj jed ještě neovládá, ale jak se to asi měla naučit?! Po zbytek lovu se jí nebeletka rozhodla ignorovat, a Kapka se zase rozhodla trénovat míření se svým jedem. Snažila se trefit list lopuchu, ale absolutně jí to nešlo. Nemohla odhadnout vzdálenost, a jed se jí špatně ovládal. Přemýšlela, jestli by jí to šlo líp kdyby nebyla z části mořelet. Z jejího soustředění ji vytrhla Zlodějka se svou nemístnou poznámkou.

,,Jak si můžeš s tvými mířícími schopnostmi věřit, že takhle trefíš ten list?" odfrkla si. V Kapce to začalo vřít.
,,Doufám, že když si to natrénuji, nebudu trefovat ostatní draky do drápů!" jen dost jedovatě odsekla a Zlodějce se dál nevěnovala. Místo toho se neustále snažila trefit ten proklatý list. Úplně ignorovala dračici která se za ní pokoušela lovit, a naschvál dělala co největší rámus. Jeden výpliv ale moc uspěchala, a její černý jed jí spadl přímo mezi patřáty.