Jako jeho vlastní {countryhumans CZ}

🌟Nápad🌟

[z pohledu Česka]

Byl první den letních prázdnin a já se rozhodla ho strávit s mým přítelem Ruskem. Oblékla jsem si své maskáčové kraťasy, bledě zelené tričko, hnědé terénní boty, upletla jsem si své dlouhé vlasy do copu, abych se neusmažila v tom horku a vyrazila za Ruskem (miluju chodit oblečená jako voják). Moje mamka Československo bohužel prázdniny neměla, byla už v práci a brácha Slovensko šel někam rybařit. Takže jsem byla doma sama. Nechtěla jsem v tomhle hezkým počasí bejt zalezlá doma a proto jsem vyrazila za Ruskem. Během cesty jsem mu zavolala, kde dáme sraz. Dali jsme si sraz u rybníka. Vzala jsem s sebou pro jistotu ještě nějaký ty rohlíky pro kachny.

Za čtvrt hodiny jsem dorazila k rybníku, kde už na mě čekal Rusko.
Byl oproti mě hrozný obr. Já mu byla tak do pasu. Kleknul si, objal mě a dal mi pusu. Já mu pocuchala jeho kudrnaté husté vlasy a začali jsme krmit kachny a u toho si povídat.

Když jsme dokrmili kachny, Rusko si mě posadil na klín a začali jsme sledovat kachny, jak si pochutnávají na rohlíkách.

Později jsem dostala nápad. Rusko se sice znal s mojí rodinou, ale já pomalu vůbec neznala tu jeho. Znala jsem jen jeho sourozence Ukrajinu a Bělorusko. Ty jsem ale znala krátce, protože chodili do jiné třídy a když už jsme se potkali, jen jsme se pozdravili a dál jsme spolu nepromluvili ani slovo.

🇨🇿: Hele zlatí, tak mě napadlo..

Rusko na mě pomalu otočil hlavu a podíval se na mě.

🇨🇿: Ty už se znáš s mojí rodinou, že? Ale já tu tvou skoro vůbec, co kdyby jsme šli k tobě domů?

Rusko se na mě udiveně podíval a nervózně nebo spíš smutně odpověděl:

🇷🇺: Noo... Nemyslím si, že bys to úplně chtěla..

🇨🇿: Proč?

🇷🇺: Ono... Am... Řekněme že můj táta není úplně typ člověka, který by rád poznával nový lidi...

Zněl dost nervózně. Potom úplně zmlkl a díval se smutně na rybník.

Přišlo mi dost nefér, že on zná moji rodinu, ale já jeho skoro vůbec. Chtěla jsem tomu ale i tak dát šanci a aspoň se s jeho rodinou trošku seznámit.

[z pohledu Ruska]

Česko se na mě jen dívala a opřela si hlavu o mé rameno. Rád bych ji řekl pravdu, že můj otec prostě nesnáší děti a jediný, co miluje, je alkohol. Ale nechci ji děsit..

Jen jsem se tak koukal na vlny vody v rybníce, jak tančí a kachny se na nich vozí. Česko mě později začala prosit a líbat mě po celém obličeji a cuchat moje vlasy. Nějakým záhadným způsobem věděla, co mám rád aniž bych ji to někdy řekl. Nemohl jsem odolat jejím maličkým sladkým polibkům a začal jsem ji líbat zpátky. Její polibky byly maličké, ale tak sladké. Tomu člověk prostě nemohl odolat.

Ona věděla, jak mě přemluvit. A zase nade mnou vyhrála.. Donutila mě jít s ní k mému "otci". Pro ni bych udělal cokoliv, jen aby byla spokojená.. Jen mám strach, jestli ji něco ten alkoholik neprovede..

Jelikož byla maličká, moc mě nestíhala, protože jsem dělal docela dlouhý kroky a tak jsem ji vzal do náručí, jako malé dítě a šel jsem s ní směrem ke mě domů. Celou cestu jsem byl nervózní. Nevěděl jsem, jaký bude mít "táta" názor na Česko a jak se k ní bude chovat...

Ucítil jsem, jak se mi Česko opírá hlavou o rameno a to mě trochu uklidnilo. Hlavou jsem se jí opřel o tu její a trochu jsme se k sobě přitulili.
Ona je snad jediný člověk, od kterého cítím něco, co jsem už od máminy smrti necítil - lásku. Po tom, co moje máma umřela na rakovinu, táta začal chlastat a přestal se nám věnovat.. Věčně na nás křičel a mlátil nás a díky tomu jsem přestal věřit, že mě bude mít vůbec ještě někdo rád.. Nevím, jestli mě moji sourozenci mají rádi, ale moc spolu nemluvíme..

Aspoň ona je tu pro mě když už nic.

Už jsme se pomalu blížili k mému domu. K tomu peklu, kde bydlím..