V nedohlednu otevřená náruč
a okolo ty barvy.
Tolik barev.
Říkali, že až zestárnu, že pochopím proč,
ale já víc než barvy nevidím.
A snad ani nechci.
Tolik k druhé straně mince,
která jednou je a jednou není fér.
To je život,
co běžíme závodem.
Co takhle zastavit kroky,
ať naše roky neuběhnou tudy tam.
Tohle je život,
co je třeba bráti s humorem.
ČTEŠ
Spontánní psaní
PoetryNeuspořádané věty plné neuspořádaných slov, něco s myšlenkou a něco bez. Psaní milenkou nahoře bez, pár prostých básní tohle jest...
