S pocitem, že marním čas,
píši poezii, další vzkaz.
Hodnoty, co šíří století,
já nemám a cítím prokletí.
Myšlenek na miliony,
nastal čas a zvoní zvony.
Chtíč být pryč a opodál,
člověk stál a stojí dál.
Vrah svého štěstí a hodiny tikají,
šeptáme smích, šeptáme povstání.
Myšlenek na miliony
a nevím, kdo jsem a kam jdu.
Držím si uši, ať neslyším zvony,
neboť nevím ni další myšlenku.
V mozku prach a štěstí drolí se,
počítám drobné, má milá modli se.
Ještě na večeři mám,
však slzy štěstí jednotky počítám.
Společnost a tenhle plán
je jen zkurvenej klam.
Tak seber své chvilky,
žehnám ti život,
co za to kurva stál.
ČTEŠ
Spontánní psaní
PoetryNeuspořádané věty plné neuspořádaných slov, něco s myšlenkou a něco bez. Psaní milenkou nahoře bez, pár prostých básní tohle jest...
