Šedé nebe a studená káva,
co vychladla nocí.
Jací jsme zvenku, jen obal,
uvnitř jsme cvoci.
Za okny zastavil se svět,
žluté květiny a básně.
Pochodem vzad jdeme vpřed,
abychom vzali slova zpět.
A zpětně dívám se se studenou kávou
na šedé nebe a černé noci,
co sám sedám neznámo kde
přejíc si v srdci klid, ale kde však je?
Neklidné myšlenky přes
přespříliš klidný den.
Čas pomalu pluje, tak
nezbývá než čekat do další noci...
Tak jací jsme uvnitř?
Vážně jsme cvoci?
ČTEŠ
Spontánní psaní
PoesíaNeuspořádané věty plné neuspořádaných slov, něco s myšlenkou a něco bez. Psaní milenkou nahoře bez, pár prostých básní tohle jest...
