Jeho

8. Kapitola

Vůně kostela Gemmu nehorázně uklidňovala, vždy si přišla tak volná a přijatá ve společnosti. Vždy se ji tam prostě otevřelo něco nového, byla to láska, přijetí bez ohledu kdo je, bez ohledu na postavení jejího otce prostě to byla budova ztělesnění volnosti, lásky a pochopení. Avšak dnes to byl i dům utrpení, jelikož neměly její rány čas na to aby se zlepšily musela sedět s bolestnou grimasou na tvrdé dřevěné lavici. V rukách svírala malou tlustou knížku s tmavě modrými deskami. Farář už dávno začal mši a Gemma se snažila co nejvíce dávat pozor avšak nedokázala to. V její hlavě byly stále myšlenky na onen tajemný hlas, s kterým mluvila včera v noci. V jednom si byla jistá hlas patřil muži a onen muž znal i jejího budoucího pána, což značí, že je také jedna s těch bestií. Co byl vůbec zač a jak se tam vůbec vzal? Gemma se zamyslela až příliš když jí došlo, že mše už dávno skončila a kněz se nyní loučil.

"Pán bůh s vámi bratři a sestry"
"Jak jsem řekla Gemmo počkej tu a pak běž do zpovědnice"

Gemma přikývla na souhlas a její matka se šla rozloučit a čekat venku. Kostel byl za malou chvíli prázdný zůstal tam jen on a ona.

"Ah Gemmo rád tě vidím dítě"
"Děkuji otče já vás také avšak musím se vám s něčím svěřit"
Dobře tak pojďme do zpovědnice"

Farář Gemmě věnoval láskyplný úsměv a dovedl ji k dřevěné kabince s žlutými závěsy.

"Mluv dítě"
"Otče zhřešila jsem. Byla jsem drzá na svou matku a nedržela se pravidel"
"A proč tomu tak bylo?"

Gemma se zarazila nad otázkou muže, proč tomu tak bylo? To bylo jasné, ale mohla se svěřit jemu?

"Otče?"
"Ano?"
"Mohu vám něco říci a zůstane to jen mezi námi?"
"Ano dítě, zůstane to mezi námi a bohem"

Gemma se zhluboka nadechla  a byla připravená říci vše. Byl to přece svatý muž nelhal by.

"Dobře víte dozvěděla jsem se, že jsem vybrána odejít k nim. K těm, o kterých každý mluví, k těm kteří jsou noční můrou mladých žen a dívek. Vybrali mě a pak jsem se dozvěděla, že k tomu přispěla i má matka. Bohužel jsem se neudržela, nedokázala jsem mlčet a řekla své matce vše co jsem si myslela. I slovo, která měla zůstat navždy nevyřčená se dostala na povrch"
"A lituješ toho?"
"Ano otče, dostala jsem i svůj trest zpět avšak jedná má stránka říká, že jsem neudělala špatně, že jsem měla právo se přiznat, že jsem měla právo říci co jsem si o tom myslela a myslím"

Chvíli vládlo ticho a Gemma byla strachem bez sebe, že se stane něco špatného, že měla držet jazyk za zuby. Avšak pak onen muž promluvil a dívku naprosto zaskočil.

"Víte Gemmo jak vás znám jste jedna s nejhodnějších dívek co znám a jak vás vidím váš trest byl více než by měl být. Jste chytrá dívka a brzo budete chytrá a silná žena, bůh má s vámi velké plány a vy mu dokážete, že stojíte za vše co můžete. Avšak dávejte pozor na výběr vašich slov. Bůh vám to odpustí avšak musíte si zasloužit odpuštění"

S těmito slovy se mladší muž vydal k odchodu. Gemma byla v šoku otec Nairan byl tady knězem už pátým rokem. A tohle bylo poprvé co jí něco takového řekl, bylo mu teprve 29 let a Gemma už mohla říct, že je to doopravdy muž, který pomůže lidem.