"Co po mě chceš?,, podívala jsem se do jeho modrých očí, které měli barvu rozbouřeného moře.
"Chci to co mi tvůj otec vzal, mého otce když mi bylo 5 let. Viděl jsem to na vlastní oči. Ale teď si už budeme kvit když, mám všechno jeho štěstí v ruce...
" Jela do města pro tvoje šaty,, Odpovídá mi s úsměvem.
"Aha,, Odpovím suše, a vrhám se na snídani.
***
Blíží se poledne a já vycházím do naší zahrady, kde se nachází menší altánek. Bojím se. Bojím se jít k poli, proto jsem si šla číst sem. Když procházím kolem záhonu s růžemi, nemůžu od nich odtrhnout oči. Jsou nádherné, ale přitom tak nebezpečné. Kdykoliv se můžeš píchnout o trn, ale stejně neodoláš a přičichneš si k ní.
Hodina. Hodina minimálně uběhla, a já stále sedím v dřevěném altánku. Co se změnilo? Nic moc, pár stránek jsem přečetla, ze své oblíbené knihy. A taky to, že mám pocit, že mě někdo sleduje.
Zase s tím začínám, ale já se bojím jako malá holka. Nevím jestli ví, že o nich vím a ani to nechci zjistit. Musím to někomu jinému říct, ale komu? To je otázka. Začínám se pomalinku zvedat a chovat se přirozeně, aby nic nepoznali. Tady nic nezkusí, protože je všude někdo z ochranky.
Zase se zastavím u záhonu, kde si beru do ruky rudě nebezpečnou květinu a čichám k ní. Ta vůně je tak neodolatelná.
"Sssss do prdele,, Zasičím a ihned dávám ruku nad růži, abych na ni viděla. Když mi z prstu kape rudá krev, uvědomuji se moje krev má totožnou barvu jako růže. Nikdy jsem se nepíchla o trn růže. Něco se děje. Je to varování.......
Okamžitě ze zahrady odcházím. Vycházím schody směr pokoj, kde položím knihu. Pak vcházím do koupelny, kde jsi umyju ruce a rovnou na oběd.
*** Blíží se pátá hodina a já se zvedám z postele, abych se začala strojit. Nejdříve jsem si dala rychlou sprchu, potom jsem si udělala make-up. No a teď šaty.....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byly nádherné, černé jako noc. Našla jsem nějaké boty na podpatku.
Pane bože, to už je za pět minut sedm? Chtěla jsem otevřít dveře, ale pak jsem se zarazila. Mám si vzít nůž pod šaty? No určitě, nevím co se stane. Vytáhnu ze skříňky menší nůž s fialovou rukojetí. Tak jsem holka noo:D. Mohla jsem si vzít i zbraň , ale kdyby ji u mě našel táta bylo by peklo. On vlastně neví, že mám zbraň.
Utíkám z pokoje tak, že málem zakopnu o práh. Hahh to jsem ale šikovná. Když u schodů vidím Martina a Erného zpomalím. Ty tady hlídají, aby se někdo cizí nedostal nahoru do pokojů. Okeyyy hlavně v klidu, hlavně v klid. Nasadím úsměv a kívnu na Marťu, jak to vypadá. Ten na mě taky kívne hlavou a usměje se. Takže taťka je zatím v pohodě. Kluci mi uhnou a já vidím na celý sál. Tyvolee kolik je tu lidí. Tak polovinu neznám. Už si mě všimli. Ouu... Vyhrnu si šaty malinko výš, abych si na ně nešlápla a neudělala si ostudu. Když scházím schodiště dolů upírám zrak všude kolem sebe. Podívám se do davu, když v tom mě pohledem sjíždí nějaký vysoký kluk s tetováním nad obočím. Nechutný, nejsem kus masa. Nikdo jiný se takhle na mě nedívá. To je divný. Otočím hlavu na tátu, když jsem těsně u něj.
"Dámy a pánové, toto je moje nejkrásnější dcera Karin,, představí mě taťka a mě to vře červeň do tváří. Znovu se podívám do davu, ale už tam nestojí. Když jsem se chvilku toulala s tátou, přestávalo mě to bavit.
" Tati?,, zeptala jsem se, když jsme byly dál od lidí.
" Mohla bych si něco vzít v baru. Prosííím,, a udělala jsem ňuňy oči
"Ano, ale maximálně tři sklenky něčeho slabého.,, Řekl a přivolal Alexe (další ochranka), aby to řekl na baru. Achjo já chtěla vodku. Tak to jsem v pytli. Usmála jsem se na něj a vydala se k baru. Sedla jsem si na barovou židličku a vůbec neřešila nůž pod šaty.
" Tony dej mi něco prosím.,, Ušklíbla jsem se na barmana o pár let starší než já.
" A copak by sis dala princezničko?,, pousmál se
"Máme bílé z Moldávie?,, Miluju bílé víno z Moldávie. Taťka mě asi zabije.
" Počkej chvilku,, Otočil se a otevřel lednici. Zachvilku předemnou stálo moje víno.
"Díky Tony,, zvedla jsem se, a šla na balkón ven. Slunce zapadá, a tak vidím jak se celá zahrada rozsvicuje od světýlek.
" Nepřijdeš pozdravit ani starého známého?,, Řekl za mnou někdo. Okamžitě se otočím a skočím mu do objetí. " Viktore!!,, celý šťastná zaječím. " No ahoj princezno,, zašklebí se " Jak se máš? A co Viktorka?,, zeptám se nadšeně. S Viktorem se známe skoro 4 roky. Taťka mu jednou pomohl, když byl pěkně v prdeli.
" Já se mám skvěle i Viktorka. A co ty?,,
,, Dobře asi...." Zamyslela jsem se.
,, Jak asi?" Podivil se Viktor.
,, No já..." Chtěla jsem začít mluvil, ale za Viktorem jsem zahlédla toho kluka s tetováním jak na nás kouká. Hned jak mě spatřil tak se dal do kroku od nás.
,, Kdo to je?" Zeptal se Viki.
,, Já nevím, ale pojď si promluvit nahoru prosím. " Pořád jsem koukala okolo sebe, abych si někoho dalšího nevšimla.
Otevřela jsem dveře od svého pokoje a rovnou skočila na postel. Viki se jenom zasmál a zavřel dveře.
,, Jak to teda je? " Zeptal se zmateně.
Pokračování příště ---->>>❤️ ________________________________
Ahojjj! Po delší pauze jsem zpět. Doufám, že se vám příběh zatím líbí. Vaše Valli❤️ V příští kapitole se to malinko rozjede.
