probuzení a hádka

12 0 0
                                    

Když už jsem se probouzeli slušela jsem hlasy byly jsme na chodbě a půlka byla okolo mě a dekua ale spíše mě druhá půlka lidí byla u Bakuga byl tam i učitel a.......ne jen tohle ne...byl tam otec kterej šel ke mě s naštvanou tváří,,ariky co jsi zase vyváděla!" Řekl a já se mezitím postavila už mi bylo dobře takže jsem s otcem povídala no povídala spíše řvaly,,a co jsem měla dělat vždyť toho kluka šikanuje furt a ty to víš šikanuje ho i před tebou a ty nic neděláš tu svou schopnost neumí ani pořádně ovládat a takhle ho chráníš?" Ukázala jsem na jeho jizvy ,, nikdo tý bombě musel dát lekci a nikdo se k tomu neměl tak jsem to musela být já......nechci aby prožil to co já on nemá otce kterej by se o něj postaral a já nemám matku od školy ho šikanuje jako šikanovaly mě a co udělal můj otec?...nic byl jsi pryč celé dny ani na narozeniny nebo na můj příjezd na moje zjištění schopností jsi tu nebyl vše jsem se učila sama a není můžeš pomoct aby to neprožil to co já tak se seber a buť pro něj alespoň ,otec,!!"křičela jsem na mého otce a všichni na mě čuměli ano dala jsem mu pěstí ale to bylo aby jsi to uvědomil. Už chtěl něco říct ale já dekuovi ošetřila zranění a řekla poslední věc,, nesnáším tě tati" a zmizela ještě jsem zahlédla jak brečí a podlomily se mu kolena a pak jsem ho neviděla zmizela jsem na střechu tak aby mě nikdo neviděl opřela jsem se a koukala na nebe jak je krásně modré a bez mráčku uviděla jsem jak za mnou letí to okřídlené kuře přistál předemnou ,,co tu děláš?...to jsi se zase pohádala s tátou?" Koukala jsem na něho jak on to může vědět,,vždy chodíš na střechu a schováváš se když se pohádáte"vysvětlit a já kývla že ano on si přisedl a obejmul mě objetí jsem mu opětovala a začala brečet,,ale copak? Namočíš kuře,, řekl najednou dabi oni ví že mu říkám kuře a dabimu říkám modré ohniště jako malá jsem jim tak říkala protože jsem si proboha nedokázala pamatovat jejich jména,,zase hádka s tátou že?...neboj já zase od rodiny utekl kvůli tátovi" řekl dabi a já pořád brečela ,,ale já mu řekla že ho nesnáším a že ti nikdy pro mě nebyl a tak" řekla jsem kuře mě uklidňovalo a dabiho poslal pryč aby si ho nikdo nevšiml dali si pusu a už tu nebyl já pomalu začínala usínat a kuře mě položilo na jeho klín abych usla poslední co si pamatuju je že mě přikryl tou jeho bundou.
Takže nebojte neumřela jsem 😅 jen nebyla nálada čas ani nápady ale máte tu další kapitolu jen doufám že výše kdo je lítající kuře já teď nevím jméno nějak na H ale to je jedno je to ten s tima červenýma křídlama

Nová studentka?Kde žijí příběhy. Začni objevovat