Finally Home

3.

Na mobilu svítila ikonka s nápisem :
TAYLER👀
Zbledla jsem „Taylere co se stalo?" Zeptala jsem se okamžitě. „Jde o Paytona, udělal strašnou píčovinu." Zašeptal. „A řekneš mi jakou?" Nesnáším, když to takhle protahuje. „On se vyspal s jednou holkou a ta je asi v tom." Znovu zašeptal. Na chvilku jsem viděla jenom černo. „Cože ten debil udělal?!" Zahulákala jsem. „Já nevím, asi se ožral a prostě se to stalo." Sykl. „Nesnáším ho!" Křikla jsem. „Balím se letím a přísahám že mu toho ptáka ustříhnu!" S touto větou jsem to položila. Sbalila si pár potřebných věci a napsala na lednici vzkaz. Všichni ještě spali a já je nechtěla budit. Nasedla jsem do auta a rozjela se na letiště. Cestou jsem ještě oznámila pilotovi ať nachystá letadlo. V kufru jsem vytáhla batoh, přehodila si ho přes

Přiletěla jsem opět na letiště Severní Karolíny. Výzvědná jsem si tašku a chvilku ne to, přede mnou zastavilo auto. Z něho vystoupil usměvavý Tayler. Jak se může v téhle situaci smát?! „Tak tě tu opět vítám." Usmál se ještě víc. „Kde je?! Jedu ho zabít!" Prskla jsem. Pokroutil nade mnou hlavou a odešel zpět do auta. Tašku jsem hodila na zadní sedadla a usedla vedle Taylera. „Hlavně na něj neřvi hned u vchodu. Vím to jenom já a ty. No a to jsem mu ještě neřekl, že tě sem vezu a že o tom víš." Poškrábal se na zátylku. „Ou... Ale stejně by si to zasloužil." Povzdechla jsem si a zabořila hlavu do sedačky.

„Jsme tu." Drkl do mě Tay. Neochotně jsem se zvedla, vzala si tašku a čekala, než se uráčí přijít i Tayler. Sundala jsem si boty a vešla do obýváku. „Avery!" Vyjekla Avani a skočila mi do objetí. Nečekala jsem to, ale objetí jsem ji s radostí oplatila. Strhla se na nás veškerá pozornost. Nejvíce mě však propalovaly jeho oči. Chase?! Co ten tady děla? Musel odletět už včera večer. „Jsem tu jen na skok. Přijela jsem si něco zařídit." Nervózně jsem se zasmála. „Tak řeš." Zasmál se Bryce. „Um...Paytone. Musíme si promluvit." Sjela jsem ho pohledem a on jako by věděl o co se jedná. Zbledl a nahlas polkl. „J-jasně. Půjdeme ke mně do pokoje." Řekl, vedl se a odešel do pokoje. Následovala jsem ho a hned, jak se dveře zavřely, jsem mu dala pohlavek, že málem spadl na zem.
„Au!" Vyjekl a naštvaně se na mě podíval. „Já ti dám takový au, že se z toho posereš!" Prskla jsem. „A můžeš mi kurva vysvětlit, jak se ti podařilo zbouchnout nějakou cuchtu, když máš doma přítelkyni?!" Vyjekla jsem šeptem, aby nás nikdo jiný neslyšel. „J-Jak o tom víš?" Zeptal se a ve tváři mu pohrával udivený výraz. „Neřešime tady snad to, jak o tom vím! Ale jak se to stalo? Jak jsi to mohl dopustit? To jseš takovej debil, že přemejšlíš pérem!" Naštvaně jsem ho pozorovala a měla jsem chuť mu dát ještě jedem pohlavek! „To jsem zvědavá, co ti na to řekne a Avani." „Nic...já ji to neřeknu." Mykl rameny. „A co když se ti najednou objeví před domem. Hm? Co uděláš? Řekni mi co NY jsi dělal!" Zvedla jsem obočí. On jen znovu mykl rameny. „Řekneš jí to ty, nebo to udělá někdo jinej a bude to ještě horší." Posadil se na postel a hlavu schoval do dlaní. „Řekni tý těhotný, že ji budeš platit, ale jestli někomu řekne s kým to má, tak ji nedáš ani korunu." Sedla jsem si vedle něj. „Když já nemůžu chápeš! Ona má moje dítě! MOJE! Nemůžu se toho jen tak zbavit a ji totiž miluju. Miluju ji i to dítě!" Vyjekl. „To myslíš teď vážně?" Zašeptala jsem. Nepatrně kývl a podíval se mi do oči. „Já tě zabiju." Pousmála jsem se. „Je mi to strašně blbý vůči Avani, ale zase jsi se zachoval správně." „Správně?" Zopakoval. „Nechtěl si po ní, aby šla na potrat a vypadá to, že o to malý opravdu stojíš." Chytla jsem ho za ruku. „Takže kdykoliv bude něco potřeba, tetička Avery to zařídí." Mrkla jsem. On se na mě usmál a objal mě. „Jsi ta nejlepší sestra a budeš skvělá teta." Víc si mě k sobě přitiskl. „Chci ji poznat. Chci vědět s kým to dítě máš a kdo bude s námi v rodině." Přikývl.

„Mám hlad." Postěžovala jsem si. „Už zase?" Koukl na mě udiveně. „Jop." Protáhla jsem se a posadila se na posteli. „Tak mi taky něco přines!" Křikl ještě než jsem odešla. Sešla jsem schody a otevřela lednici. „Tady nic není." Zakňučela jsem. Prošla jsem celou lednici a celou špajsku a nikde ani drobeček. Povzdechla jsem si a vyšla schody, kde jsem obeznámila Paytona s tím, že jedu na nákup. „Vem si moje auto!" Křikl z patra, když jsem se obouvala. Vzala jsem si tedy klíčky, odemkla auto a nasedla. Připoutala jsem se a když jsem se chystala nastartovat, otevřeli se dveře spolujezdce. Myslela jsem si, že je to Pay, ale černé vlasy a černé oblečení mou domněnku okamžitě zamítli. Vedle mě usedl Chase a připoutal se. Nechápavě jsem na něj pohlédla, za to on mi nevěnoval ani kapku pozornosti a čekal než se auto rozjede. S povzdechem jsem nastartovala auto a vyjela.

Zaparkovala jsem, vystoupila a zamkla. Chase už stal vedle mě. Vešli jsme do obchodu a nikdo neřekl ani slovo. Vzala jsem košík a házela do něho všelijaké jídlo. S už plným košíkem jsme dojeli k pokladně. Tentokrát jsem prolomila ticho já a bránila se Chase už chtěl opět zaplatit. On mě ovšem ignoroval a zaplatil.

„Je někdo doma!" Zakřičela jsem a když se nikdo neozval, usoudili jsem, že jsou pryč. Zvala jsem nákup, dala ho do lednice a šla k Paytonovi do pokoje.

„Avery?" Ozvalo se za dveřmi. „Hm." Dveře se otevřeli a Chase vešel dovnitř. „Um.. myslím, že bychom si měli promluvit." Nervózně si skousl ret. „Tak mluv." Pobídla jsem ho s protočením očí. „Nevím jak začít. Nejspíš bych se ti měl omluvit za ten polibek. Prostě jsem si nemohl pomoct." Hlasitě polkl. Nechápavě jsem pozvedla obočí. „Nevím co to se mnou je, ale něco mě k tobě táhne." Povzdechl si. „Cože." „Jak nevím. Nevyznám se v tobě a nevyznám se ani v sobě. Jednou se se mnou vyspíš a druhej den mě ignoruješ a děláš jak kdyby se nic nestalo. Líbáš mě a pak na to zase chceš zapomenout. Mateš mě a je nevím co si mám myslet. Dáváš mi naděje a pak je zničíš. Potřebuju vědět co chceš a hlavně co cítíš, protože teď momentálně stojíme na jednom místě a nikam to nevede!" Zabořil si hlavu do dlaní. „Nevěděla jsem jak se cítíš." Povzdechla jsem si. „Tak teď to víš. A co se změní Hm?" Upřel na mě pohled. „Nechtěla jsem ti ublížit." V očích jsem pocítila přebytečnou vodu. „Jo nechtěla jsi mi ublížit, ale děláš to pořád. Nejdříve mi lžeš a pak mě využíváš podle svejch potřeb." Ironicky se zasmál. „Já tě nevyužívám!" Zvýšila jsem hlas. „Jistě, proto se semnou vždycky jenom vyspíš, že?" „Dělám to proto, že k tobě asi něco cítím!" Vykřikla jsem a až pak jsem si uvědomila význam věty. „Ty mě m-miluješ." Zeptal se zaraženě. „Zapomeň na to, byla to blbost." Zakroutila jsem hlavou. „A to je přesně to o čem mluvím! Právě jsi řekla, že ke mě něco cítíš a teď chceš abych na to zapomněl, typická Avery. Opět to udělala a udělá to znova, protože si myslí že nemám city! Copak ty nikdy neriskuješ?! Tuhle Avery neznám! Znám jenom tu, která se ničeho nebojí a všechno řekne narovinu. To ty ale nejsi. Chováš se úplně jinak. Myslel jsem si, že tě znám, ale nejspíš jsem se v tobě opět spletl." Prskl. „Měl by jsi jít." Nadechoval se pro odpověď, ale byl moc pomalý. „Hned teď!" Křikla jsem a on si mě projel pohledem. „Dočkám se toho ještě dnes?!" Vyjekla jsem. Na to jen pokroutil hlavou a s prásknutím dveřmi odešel.

Další díl, snad se líbí🐣
Předem se omlouvám za chyby