Chocolate Eyes III. [HP FF]

3. kapitola: ,,Budeme v pořádku."

8.7.1995 (sobota)

 Litovala, že šla o těch pět minut později. Ten den měli přijet jak Weasleyovi, tak i Foxovi a Hillovi, kterým se chtěla za každou cenu vyhnout. Místo odchodu se však stresovala a v rukou žmoulala okraje dopisu od Diggoryových, dokud si ho naposledy nepřečetla a nezkontrolovala datum. Dopis pak uložila pod jeden z mnoha hrnků na židli u své postele.

 O nohy se jí otírala Tally, jejich velice stará kočka, kterou dostala jako dárek ještě její matka Josephine. Bydlela s nimi celé její dětství a teď s nimi žila i na Grimmauldově náměstí 12. Krátce ji pohladila, aby zklidnila svou nervozitu, ale moc to nepomohlo.

 Pak tedy konečně vyšla ze svého pokoje a rukou si nervózně projela vlasy. Ty měla poprvé za čtrnáct dní umyté a upravené, stejně tak i své oblečení a dokonce se i vykoupala, přestože to pro ni byl docela náročný úkol. Na zádech jí visel batoh, ve kterém měla pouze mikinu, v případě, že by se na večer ochladilo, hůlku a láhev s vodou. 

 Zkontrolovala pokoj svého táty, ale nebyl tam.

Vydala se do kuchyně v patře níže, kde byl jen Sirius a zrovna si napouštěl skleničku vody. Vypadal vyčerpaně a otráveně, ale toho si u něj už zvykla. Když se na ni podíval, objevil se mu na tváři lehký úsměv.

,,Je tady táta?"

 ,,Vidíš ho tady?" nadzvedl obočí pobaveně. 

 ,,Ehm... ne?"

 ,,Tak tady není, Ay."

 Aylin váhavě přikývla a pohledem zabloudila ke dveřím od domu, které se nacházely na konci chodby za ní. ,,Tak mu prosím řekni, že jsem už šla, ano?" pohledem znovu nervózně kmitla do tmavé a prázdné chodby. ,,Chci odejít, než přijedou-"

 Přerušilo jí hlučné rozražení dveří a následné hlasité překřikování mezi sourozenci Weasleyovými a jejich rodiči. Sirius se na ni ušklíbl. ,,Zřejmě to už nestihneš."

 Aylin si povzdechla a rychle se posunula od rámu mezi dveřmi, aby ji nebylo hned možné zahlédnout. ,,Co mám dělat, Siriusi?"

 ,,Zmiz - dokud je tu ještě chaos."

 Lehce přikývla a se skloněnou hlavou vyšla z kuchyně do chodby. Pomalým tempem zrychlovala své kroky a trochu věřila tomu, že se jí podaří dostat se přecpanou vstupní chodbou bez toho, aby ji někdo zaznamenal. Jenže v momentě, když procházela kolem obrazu Walburgy Blackové, a obraz se rozkřičel, jí došlo, že se jí to nepovede.

 ,,VY ZRÁDCI SVÉ VLASTNÍ KRVE! PACHTÍTE SE S MUDLY A KRVEZRÁDCI A JEŠTĚ K TOMU DEHONESTUJETE TENTO DŮM?! DŮM CTIHODNÝCH BLACKŮ, KTERÁ TOLIK DŘELA-"

 ,,ALE SKLAPNI, BABIZNO!" Aylin se rozkřikla a až přehnaně agresivně trhla se záclonami kolem jejího obrazu. ,,Sakra, nikdy nesklapne, ženská stará-"

 ,,Aylin?"

Vyčerpaně se otočila za hlasem. Její plán nevyšel. Tři metry od ní stál Fred, který na ni překvapeně zíral. Ten pak George dloubl loktem do žeber a upozornil na jejich kamarádku. Jejich sourozenci a ani rodiče si Aylin nevšímali a s rukama plných tašek a kufrů do sebe strkali a naštvaně se překřikovali. Paní Weasleyová začala vztekem rudnout.

Než na ně dokázala zareagovat, oba ji pevně sevřeli v náručí, jako kdyby se měla na místě rozpadnout. 

 ,,Proč si nenapsala?" začal Fred, když ji konečně pustili. Přestože to říkal naštvaně, věděla, že měl pouze a jen starost. ,,Umírali jsme strachy - a to nepřeháním, George opravdu-"