,,můžeš mě jen chvíli nechat a pochopit, že ne každému spadne všechno do klína jak tobě? Některý lidi nemají za prdelí lidi co za ně všechno udělají. Já si na rozdíl od tebe musím najít práci!" vyjel na mě.
Já se neprosila o to, aby za mě kluci všechno dělali! Proč to na mě všechno sváděl?!
Zeptala jsem se jen co by chtěl k obědu, abych taky mohla něco udělat. Nechtěla jsem tam jen tak sedět.
Bylo mi trapně. Vetřela jsem se k němu, i když měl práci, tak jsem mu chtěla nějak ulevit.
Ale nečekala jsem, že na mě bude hned tak hnusný a bude mi vyčítat takové věci.
,,já tady taky nemusím být!" oplatila jsem mu stejným tónem, sebrala se a odešla z bytu.
Nezapomněla jsem za sebou třísknout dveřmi, ale nebylo to úmyslně. Stalo se to omylem.
Chvíli jsem počkala, jestli za mnou náhodou nepůjde, ale když se nic nedělo, tak jsem odešla.
Několikrát jsem zamrkala a setřela si z tváří slzy, které mi díky tomu vytekly.
Byla jsem psychicky úplně na dně. Po včerejšku se to nezlepšilo ani o chlup a tohle mě dorazilo.
Chtěla jsem zavolat někomu z kluků, jestli by mě nevyzvedl, ale zjistila jsem, že jsem telefon nechala u Kyla.
Naštvaně jsem zavrčela a rukama si projela vlasy. Nehodlala jsem se tam vrátit ani za nic.
Rozešla jsem se dolů, ale v půlce cesty začalo pršet. Objala jsem se kolem pasu.
Byla mi zima, protože jsem na sobě měla jen Kylovo tričko s krátkým rukávem a kalhoty.
Domů jsem dorazila úplně promočená. Měla jsem štěstí, že nechali odemčeno.
Bylo by hloupé zvonit na dům, kde jsem bydlela, ale bohužel jsem neměla klíče.
Kluci byli doma, když jsme s Jamiem jeli na misi, takže jsme si ani jeden klíče nebrali.
Chtěla jsem hned projít do pokoje, aby si mě nikdo nevšiml a zalézt si do postele.
Plány mi ale zhatil Elijah, který se objevil v chodbě hned, jak jsem vešla dovnitř.
Násilně mě vzal za bradu a zvedl mi hlavu. Neměla jsem ani možnost skrýt svoje slzy.
Doufala jsem, že si bude myslet, že to jsou kapky deště, ale opak byl pravdou. Zase tak blbý nebyl.
,,ublížil ti?" začal se mračit, ale já zavrtěla hlavou. Neublížil mi ani fyzicky, ani psychicky.
Byl to jen výlev emocí, mohlo se to stát každému, ale mé citlivé já to nesneslo.
,,jenom jsme se chytli. Nic víc" chtěla jsem ho obejít, ale on mi zastoupil cestu.
,,prosím nech to být. Chci se převléct, je mi zima. A chci být sama" zatlačila jsem do něj rukou a odešla k sobě.
Kluci seděli v obýváku, ale já jim nevěnovala ani jeden pohled. Akorát by měli starosti.
Jediné, co jsem chtěla, bylo teplo, spánek, klid a být chvíli sama.
Myslela jsem si, že když půjdu ke Kylovi, tak to budu snášet lépe, ale pletla jsem se.
Musela jsem si to všechno nechat projít hlavou v soukromí, bez názorů jiných lidí.
Přemýšlela jsem nad vším. Hlavně nad muži a nad tím, jak Kyle chtěl, abych se k němu přestěhovala.
Právě takovéhle 'hádky' byly hlavní důvod, proč jsem k němu nechtěla.
Neměla bych na to nervy. Hádali bychom se od rána do večera. Prvně jsme museli dospět.
Oba jsme byli bojovní a tvrdohlaví. Kde jsme viděli konflikt, tak jsme se ho chytli.
Muselo nám oboum dojít, že hádat se kvůli blbostem je zbytečnost. Zbytečnost, která by nám akorát ztěžovala život. I ten společný.
Milovala jsem ho, ale nebyla jsem na to připravená. Ani on nebyl, jen to pravděpodobně nevěděl.
Byla jsem v polospánku, když se domem začaly ozývat hlasy, které se přibližovaly.
Přikryla jsem si rukou oči, když se otevřely dveře a do pokoje mi proniklo světlo z chodby.
V pokoji jsem měla tmu jako v hrobě, protože jsem chtěla spát a někdo mi to narušil.
Sedla jsem si a protřela si oči. Myslela jsem si, že to bude Elijah, ale ve dveřích se objevil Kyle.
Natáhla jsem se k lampičce na nočním stolku a rozsvítila ji, abych na něj viděla.
,,říkal jsem mu, že chceš být sama, ale trval si na svém" zavraždil ho pohledem Josh.
,,to je v pohodě" povzdechla jsem si nakonec. Byla jsem ráda, že přišel.
Ani jsem nečekala omluvu, protože se v podstatě nic nestalo, ale bylo hezké, že přišel, i když jsem nevěděla proč.
Kyle se na něj ironicky zašklebil, zavřel mu dveře před nosem a zamkl je. Co dělá?!
,,tohle sis u mě nechala" podal mi telefon, když se posadil na postel.
S poděkováním jsem si ho od něj vzala, dala nohy do tureckého sedu a odložila ho na noční stolek.
,,a tohle taky" vyndal z kapsy klíče a natáhl ke mně ruku, ale já se na něj pochybovačně podívala.
,,trvám na tom, abys je měla, i když tam nechceš být natrvalo" zaváhala jsem, ale dala si je k telefonu.
Kyle si drze sedl vedle mě, zajel rukou pod deku a dal mi ji na stehno.
Založila jsem si ruce na hrudi a vyhýbala se očnímu kontaktu. Snažila jsem se skrýt úsměv, ale nešlo mi to.
,,promiň, Ax. Jsem prostě jen nervní. Nechci být závislý na Elijahovi. Je to ponižující" samozřejmě.
Jeho egu ublížilo i to, že jsem ho odmítla. Jak se asi musel cítit, když za něj někdo něco platil?
To, co řekl, v tom případě platilo i na něj, protože i on měl za prdelí někoho, kdo mu všechno obstarával.
,,Kyle..." povzdechla jsem si nakonec. Musela jsem si s ním promluvit. Musela.
