time - number eight | tua ✔

Píchání figurín

S Pětkou se vydáme před výrobnu, kde bylo podle důkazů na něm vyrobeno.

Vejdeme do budovy, uvidíme nějakého staršího pána „Jak vám mužů pomoct?” zeptá se nás.

„Chceme vědět komu to patří” řekne Pětka a vytáhne z pasy oko, ten chlap se podívá na oko a pak zase na nás.

„Kde jste k tomu přišli?” zeptá se podezíravě, Pětkovi očividně došli nápady a dloubne do mě loktem.

„No... my ho našli, víte? V parku někomu ehm, vypadlo” usměju se, aby moje první výmluva, co ze mě vypadla zněla nějak přesvědčivě.

„Jednoduše, chceme to oko vrátit jeho majiteli, tak se ptáme, komu patří?” zasyčí na něj Pětka.

Chlap chvíli přemýšlí, dívá se na oko a potom zase na nás „No” spustí. „Je mi líto ale záznamy o pacientech jsou důvěrné, to znamená, že vám-”.

„My víme, co to znamená” skočím mu drze do řeči.

„Ale mohl bych vám pomoct, když mi to oko dáte, vrátím ho jeho majiteli”.

„Tak to jsi uhodl, to oko nedostaneš” zavrčím na něj, ten chlap se na mě zamračí.

„Tak hele, princezno, poslouchej mě-” nedořekne to protože praštím do pultu.

„Ne, vy poslouchejte mě! Ušli jsme dlouhou cestu, a on viděl a zažil věci  kvůli kterým by jste si nadělal do trenek. Takže radím, aby jsi nám řekl, co potřebujeme a my následně zmizíme, tak rychle jako jsme přišly. A říkám ti, že ještě jednou mi řekněte "princezno" tak vám rozmlátím hlavu o tu nejbližší zeď” zařvu na něj s úmyslem, že nám dost možná pomůže.

„Uhh zavolejte ochranku” přikáže ten chlap sekretářce, my raději ihned zmizíme, než bysme měli problém.

„Mě asi mrdne, ten chlap nám vůbec nepomohl” zanadávám.

„No, tak snad na to přijdeme samy” řekne a pak se oba přemístíme do academie, mám všeho plné zuby, tak si lehnu do postele.

„Pokud se nepletu, tak tohle není tvoje postel” promluví na mě Pětka.

„Ale moje postel neexistuje a přece nenecháš spát dámu v křesle, nebo na zemi” pronesu už se zavřenýma očima.

„Fajn, dělej si co chceš” odbyde mě, následně zavřu oči a vydám se do říše snů.

*****

Ráno se probudím a vidím, že Pětka stojí u té jeho tabule s všelijakémi výpočty.

„Na co si přišel, chytráku?” zeptám se arogantně, on se povýšeně usměje.

„Budeš se divit, milá zlatá, ale asi vím komu patří to oko, teď už stačí ho jen najít a zabít” pronese a zpod postele vytáhne pušku.

„Počkat, jako fakt? To jsou ty výpočty tak přesné?” zeptám se nechápavě.

„No, možná tak 50 na 50,ale alespoň něco, ne?” zašklebí se.

„Děláš si prdel? Co když to nebude ten správný člověk, zabiješ nevinného člověka?!” do naší hádky vstoupí Luther.

„Co se tady děje?” zeptá se a pohledem tiká na mě, Pětku a pušku.

„Pětka chce zabít nějakého člověka, co mu vyšel z jeho výpočtu, mělo by mu patřit to oko, ale neví to jistě” napráskám mu to všechno.

„Pětko, polož tu zbraň” přikáže mu Luther.

„Nechte mě jít, možná vám tím zachráním krky”

„Fajn, tak jinak” pronese Luther, dojde ke zdi a popadne nějakou figurínu, dá jí ven z okna.

„Polož tu zbraň, nebo to schytá ona” vyhrožuje mu Luther.

„Dolores ne” řekne Pětka „Polož ji hned” zamíří na něj zbraní.

„Hoši, hoši, hoši uklidníme se” stoupnu si k nim „Hezky pomalu, takže za prvé, ta figurína se jmenuje Dolores?”.

„Máš problém?” zeptá se Pětka furt s puškou mířící na Luthera, jen zakroutím hlavou

„Takže, ty pícháš figuríny?” podívám se na něj znechuceně.

„Drž hubu!” přikáže mi, no proti gustu...

„Fajne, Pětko odlož tu zbraň, Luthere odlož Dolores” přikážu jim, oni to samozřejmě neudělají „Dělejte nebo vás k tomu přinutím mýma schopnostma”.

Tohle už zabere a oba tak udělají, já si založím ruce na prsou.

„Takže se dohodneme takhle, Pětka nebude zabíjet lidi, u kterých si není stopro jistý, že způsobí apokalypsu a Luther nebude ohrožovat Dolores, je vám to jasný?” zavraždím je pohledem a oni raději přikývnou.

„Fajn to by bylo, a Pětka přestane píchat figuríny” dodám ještě.

„Já je nepíchám, co s tím pořád máš!” vykřikne na mě.

„Když máš tady figurínu, ke které máš asi nějaký vztah a ještě k tomu má jméno!”

„Ale snad nežárlíš, kotě” zašklebí se a v jeho hlase nesmí chybět arogantní tón.

„To určitě” protočím očima, Luther už někam dávno zmizel. Dojde mi, že je to dobrý nápad a udělám to samé.

Arogantní, egoistický, debilní, tupý idiot!

Nadávám v mysli na Pětku cestou jeho pokoje.

„Já mu dám píchat figuríny”

okok s touhle částí jsem prostě spokojená, nemůžu si pomoct 😂