Motýl naděje | Pozastaveno

Kapitola pátá _ Rey

Když jsem tu holku potkal, hned mi to bylo jasné.
Stráže mě málem dostali a kdybych nepotkal Allison, asi bych nedostal příležitost k tomu objevit tu uličku.
,,V tom hostinci mě nemají rádi, tak musíme vplout do davu..." pošeptám Allison, která jen přikývne a dál už to neřeší.
Když jsme společně vešli do hostince U Zlatého Jelena, bylo tam příjemné horko a plno lidí. Na skla oken dopadaly krásné sněhové vločky.
Allison dopadla na lavici jednoho ze stolů v zadní části místnosti, aby jsme se zbytečně moc nevystavovali na obdiv a kde nebylo tolik lidí.
Když si sundavala pytlovitou látku (jenž měla napodobovat plášť s kápí), všiml jsem si zlatého řetízku s přívěskem ve tvaru dračí hlavy.
,,Co to je?" Ukázal jsem na řetízek a když na něj dopadlo světlo svíčky a dračí hlava začala házet odlesky, několik lidí se překvapeně otočilo na Allison.
,,Nic. Spíš bych se měla ptát já tebe, proč jsi mi pomohl." Vzdorovitě vystrčila bradu a řetízek pro jistotu zastrčila pod špinavé šaty.
,,Tak promiň a neočekávej ode mě nic extra, prostě jsem taky utíkal před stráží." Ironicky se na ni zašklebím a ona se zamračí.
,,Očividně neuděláš nic navíc," zamumlá do černého šátku, až jí není skoro slyšet.
Vtom k nám přijde jako vždy krásná Rossie, dcera hostinského, která je do mě bezmezně zamilovaná.
,,Ahoj Reyi, co ty tady? Víš že sem máš vstup zakázaný." Mile se na mě usměje, jenomže pak zmerčí Allison a úsměv jí rychle zmizí. ,,A tohle je kdo?" Nasadí hodně falešný úsměv a pak se k Allis nakloní a něco jí nenávistně zašeptá. Neunikne mi, jak Allison zacukají koutky a pak pobaveně přikývne.
,,Jako vždy?" Když takhle pomrkává, přijde mi roztomilá, ale když se její pohled stočí k Allison, ohrne nos a trochu zoufale si upraví dlouhý cop.
,,Už mě dobře znáš Rossie, přihoď k tomu ještě polévku." Začervená se a otočí se znechuceně na Allis.
,,A tvoje snoubenka?" Tady to už Allison nevydrží a rozesměje se. Několik lidí se na ní naštvaně otočí a já těkám zmateným pohledem od Rossie k Allison. Rossie je očividně také zaskočená Allisinou reakcí.
To už se na nás naštvaně otáčejí lidé z celého hostince. Když hostinský zlostně pohlédne ke stolu kde sedíme já s Allison - jakožto rušitelé klidu, přejde k nám a ohrne nade mnou nos.
,,Ty? Volám mágy, ty zloději!" zavrčí, až z toho baculatého, nemotorného chlápka jde projedou strach.
Rossie na mě upře vystrašený pohled a zatahá svého otce za rukáv.
,,Tati! Au... asi, asi jsem nějak špatně šlápla! Au," začne naříkat zatímco my s Allison spěšně balíme kufry.
Jakmile vyběhneme z příjemného hostince do studeného zimního sněžení, kde není vidět na krok, oddychnu si. Je fajn mít nějakou zamilovanou princeznu, která zachrání krásného prince před zlým králem.
Když dívka vedle mě hlasitě zakleje, Allison mě znovu vtáhne do reality.
,,Já pitomá! Při tom útěku jsem si U Zlatého Jelena zapomněla kabát."
,,Vážně ten hadr považuješ za kabát?" Když se Allison zachvěje, neochotně si stáhnu z ramen kožešinovou bundu a ovinu jí ho kolem ramen. Překvapeně se na mě podívá. Nakonec si kožešinu poupraví a usměje se. ,,Děkuju."