Criminal》Tendery [ ✔ ]

『3』

    ,, Přinášíme vám mimořádně zprávy. " ozvala se paní v televizi.
,, Z blízké věznice utekl vězeň. Prosíme, aby jste si do domu nepouštěli tohoto uprchlíka. " na televizi ukázali jeho fotku, kterou jsem já nebyl schopen vidět.

,, Hendery ? Jak vypadá ? " otázal jsem se ho.

,, Vysoký muž se zrzavými vlasy. Hádám, že bude z Evropy. " odpověděl mi.
,, Ale na co tobě bude, jak vypadá ? "

Pokrčil jsem rameny.
,, Prostě mě to zajímalo. " odpověděl jsem a přepl televizi na jiný kanál.

,, Dobře. " dal mi vědět, že rozumí.
,, Už si půjdu lehnout, jestli nevadí. "

,, Ne, vůbec. " pousmál jsem se.
,, Za chvíli za tebou přijdu, jenom se umyju. " oznámil jsem mu.

,, Nepotřebuješ s něčím pomoct ? " nabídl se, že mi pomůže.

,, Ne. " zakroutil jsem hlavou.
,, Umýt se zvládnu sám. " ujistil jsem ho a zalezl do koupelny, kde jsem se zamkl.

Svlékl jsem ze sebe šaty a věšel do sprchového koutu. Dříve jsem mýval vanu, ale po několika pádech jsem zhodnotil, že bude lepší mít sprchový kout, a také že jsem měl pravdu.

Pustil jsem vodu a začal se umývat. Po umytí jsem vylezl, usušil se, oblékl do pyžama a šel do pokoje.

,, Hendery ? Spíš ? " otázal jsem se šeptem, když jsem věděl do pokoje.

,, Ještě ne. " odpověděl mi.
,, Takže nemusíš šeptat. "

,, Chtěl jsem se jenom ujistit, abych tě náhodou nevzbudil. " lehl jsem si na svou půlku postele.
,, Kýveš hlavou ? "

,, Oh, ano. " vyhrkl ze sebe.
,, Promiň. " uchechtl se.

Také jsem se zasmál.
,, Nic se neděje. "

,, Máš strach ? " promluvil na mě po chvíli ticha.

,, Co ? " nechápal jsem.
,, Z čeho mám mít strach ? "

,, Z toho uprchlého vězně. " upřesnil.

,, Oh... " vydechl jsem.
,, Celkem ano. " přiznal jsem.

,, Třeba není zlý. "

,, Utekl z vězení, Hendery. Z vězení. " připomněl jsem mu, protože na to evidentně zapomněl.
,, Proč by ho tam zavírali, kdyby neudělal něco špatného ? V televizi to radši ani neřekli, aby zbytečně neděsili občany. "

,, Možná nic špatného neudělal. " bránil ho.
,, Mohlo se stát, že ho křivě obvinili. "

,, Proč ho tak bráníš ? " podivil jsem se.
,, Vždyť o tebe nejde, tak nevím co řešíš. "

,, Pravda. " uchechtl se.
,, Ale bát se nemusíš, protože tu máš mě. Ochráním tě. " chytil mě, i přes bariéru z polštářů, za ruku.

,, Děkuji. " ruku jsem mu zmáčkl.
,, Vážím si toho, opravdu. "

,, To je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat. " pověděl mi.
,, Když mě tu necháváš bydlet. Navíc teď musíš. " zasmál se a já s ním.

,, Jo, teď musím. " kývl jsem.
,, A vůbec mi to nevadí. " usmál jsem se.

,, Víš o tom, že máš moc krásný úsměv ? "

,, Co tak najednou ? " podíval jsem se směrem, kde jsem si myslel, že je.
,, A jak to můžeš vědět, když je mezi námi bariéra ? " nakrčil jsem obočí.

,, Tak trochu jsem na tebe nakoukl. " odpověděl.
,, Ale jen abych vědět, že jsi v pořádku. " snažil se to nějak odůvodnit.

,, Samozřejmě. " našpulil jsem rty a pokýval hlavou, jakože mu to věřím.

,, No však ano. " podle hlasu jsem poznal, že se usmívá.
,, Nevěříš ? "

Pořád s našpulenými rty jsem zakroutil hlavou.

,, Ne ? " ucítil jsem jeho obličej blíž tomu mému.

,, Ne. "

,, Aha. " naklonil se ke mně ještě blíž. Poznal jsem to tak, že jsem cítil jeho teplý dech mnohem blíž u sebe.

To co udělal potom, jsem ovšem nečekal.

Dal mi pusu.

Sice to byla spíš taková děcka pusa, ale pořád byla.

,, Dobrou. " rozehnal mé myšlenky a lehl si už normálně, k sobě na polovinu postele.

,, Dobrou. " vydal jsem ze sebe stále v šoku z oné pusy. Otočil jsem se na bok a přikryl se až po bradu.

Proč jsem z toho tak v rozpacích ?
Určitě to udělal jen proto, že jsem ho já provokoval.

Ale byl to opravdu nádherný pocit.

Sakra, Tene ! Nad čím to zase přemýšlíš ?
Vždyť je to naprostý cizinec, kterého jsi ještě pořádně nepoznal.

U oběda jsme sice prohodili několik slov, ale to pořád není dostatek k tomu, abych k němu začal něco cítit.

Ale ve filmech to jde...

Bože ! Musím nad tím přestat myslet. Pro Henderyho to určitě nic neznamená.

Druhý den ráno jsem vstal celkem brzy. Hlavně proto, že jsem nemohl usnout kvůli tomu co se stalo večer.

Šel jsem do kuchyně a vzal si z ledničky jogurt, ze šuplíku lžičku, sedl si ke stolu a začal jíst.

,, Dobré ráno. " uslyšel jsem Henderyho.
,, Dnes nějak brzy. " poznamenal.

,, Dobré. " pousmál jsem se.
,, No jo, nemohl jsem spát. "

,, Kvůli tomu zločinci ? " optal se a přisedl si.

,, Hm ? Jo, jo... Kvůli tomu zločinci. " vydechl jsem.

Vlastně je to kvůli té puse, ale to mu přece říct nemohu. Nechci, aby to mezi námi bylo divné, když spolu teď bydlíme a nějakou dobu ještě budeme.

,, Hej, jsi v pořádku ? " zeptal se mě.
,, Už jsem ti říkal, že tě ochráním. " pohladil mě po ruce.

To na tu pusu zapoměl nebo jen předstírá, že se nic nestalo ?

Ani nevím proč mě to tak trápí...

,, Já vím. " pousmál jsem se a zvedl se od stolu, abych mohl vyhodit kelímek a lžící dát do dřezu.

,, Jestli by ti to nevadilo, tak můžeme tu bariéru dát pryč. " navrhl.
,, Aspoň se nebudeš cítit tolik sám. "

,, Uvidíme večer. " odpověděl jsem a sedl si do obýváku.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Nevím, co k tomu říct...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere