Winter Holiday | Niall Horan ♡ ✔

Fourth

Niall

Dveře od apartmánu se rychle otevřely a do vnitř okamžitě vpadla Liv.
„Já kluci moc se omlouvám, potkala jsem Al a úplně jsem zapomněla kontrolovat čas. Vážně promiňte." Nervózně přešlapovala a snažila se s nikým nenavázat oční kontakt.
„Liv ani nevíš jak moc jsme se o tebe báli. Tohle nám už nedělej dobře?" Přišel k ní Jaden a ona přikývla a pak ho objala.
„Vám se taky omlouvám." Přešla před nás a vypadala ještě víc nervózně než před tím.
„To nic hlavně že jsi v pořádku." Objal jí Hazza a hned potom Tommo.
„Přesně tak na ničem jiném nezáleží." Přešel jsem k ní tentokrát já a vtáhl jí do pevného objetí. Už jsem zmiňoval že její objetí jsou nejlepší na světě? Počkat cože. Nialle vzpamatuj se sakra už. Odtáhl jsem se od ní a vše to vyhnal z hlavy.

„Ehm no nic tak mi teda půjdeme. Jdete zítra na svah?" Pronesl Li po chvíli.
„Jo půjdeme. Tak zase jako dneska sraz?" Zeptal se Jack a my na to přikývli.
„Liv můžu s tebou mluvit?" Podíval jsem se na ní když jsme už byli na odchodu.
„J-jo klidně." Odpověděla a šla se mnou na chodbu. Kluci už zašli takže jsme tam byli samy.
„Já no já vím že je to pro tebe citlivé téma a já vlastně ani nevím proč o tom mluvím, ale no nechtěla by jsi a námi zítra na svah? Jen si to třeba zkusit kousek. Byl bych s tebou a kdykoliv bych ti pomohl." Podíval jsem se na ní. Vůbec nevím co mě to napadlo ale moje podvědomí mi říkalo ať to udělám.
„Já ehm , nechci tě otravovat určitě si chceš zajezdit. Jen bych překážela." Pokrčila rameny a sklopila pohled. Vzal jsem jí za jednu ruku a druhou rukou jsem jí zvedl hlavu za bradu.
„Nebudeš překážet. Jsme tady taky na tři měsíce, to budu mít ještě času. Ať si kluci klidně jezdí já tam budu s tebou dobře?" Pousmál jsem se a ona mi vpadla do objetí.
„Děkuju moc, tak já teda půjdu." Zašeptala mi do ramene ale já jí slyšel. Něco ve mě přeskočilo. Jako bych byl zase o něco šťastnější.
„Tak zítra o půl deváté v lyžárně, ahoj." Rozloučil jsem se s ní naposledy a zalezl jsem si našeho apartmánu.

Crrrr (ano jak originální)
Bože já nesnáším vstávání. Převaloval jsem se v posteli a vůbec se mi nechtělo vstávat. Achjo už je čtvrt na osm. Hmm no snad na snídani nebude moc lidí, vypadám jak totální mrtvola.
„Ni to jsi teď vylezl z hrobu?" Zasmál se Liam a já po něm hodil pomeranč který ležel na lince.
„Moc vtipné." Falešně jsem se usmál a vyšel z pokoje.
Na snídani byli kluci ale Liv nikde, to je divné.

„Kluci já ještě musím něco zařídit, běžte napřed." Oznámil jsem klukům když už si v lyžárně obouvali boty. Jen přikývli a já se rychle vydal k výtahu.
Když jsem stál před jejich apartmánem opatrně jsem zaklepal. Po chvíli mi otevřela.
„Liv dobré ráno a pojď už jdeme." Usmál jsem se na ní.
„Já promiň, prostě se bojím." Dívala se na mě a já chápavě přikývl. Chytil jsem jí za ruku a do druhé vzal její bundu.
„Všechno bude v pořádku, uvidíš." Povzbudivě jsem jí stisknul ruku. Ostatní kluci vlastně vůbec netuší že jde Liv na svah. Nevadí.
„Pojď obujeme se už tady." Posadili jsme se v prázdné lyžárně a každý jsme si vzali své boty. Já už byl obutý ale Liv na ty boty stále nevěřícně koukala.
„Ukaž udělám to, můžu?" Klekl jsem si před ní a boty jí opatrně obul a pořádně zapnul.
„Vše jde dobře." Za ruce jsem jí postavil a už oblečení do bund a obutí jsme se vydali ven. Každý jsme si nesli snowboard a já Liv držel za ruku. Byla vážně nervózní.

Došli jsme až k jedné z menších sjezdovek.
„Začneme tady ano?" Podíval jsem se na ní povzbudivě a ona přikývla.
V tom mi ale začal zvonit mobil. Zayn.
„Promiň zvednu to."

„No nazdar Maliku co potřebuješ?"

„Horane kde jsi? My jsme zase na té sjezdovce jak včera."