tu cestu znáš líp než kdokoliv
a víš o všech schovkách na klíče
ze zahrady koukáš do oken
hledáš v nich bráchu a rodiče
už zase mluvíš s potokem
dřív mluvil o něco víc než teď
a z lesa koukáš do oken
a hledáš v nich hlavně odpověď.
svůj dětskej pokoj si na ruku maluješ
ať nezapomeneš jak vypadal
chodba tě vytáčí ikdyž ji tak miluješ
já vzlykám a směju se
ty stojíš opodál
úsměv tvý mamky a slza pod okem
a já si zpívám a maluju na stěny
domov se rozplývá, ty koukáš do oken
a hledáš v nich to,
co už dávno je
ztracený.
měla bych přestat o mých traumatech z dětství
ale když z bolesti uděláš poezii tak to bolí o něco míň.
may
