už zase je to zpátky
ty pitomý spirály
ze kterých zoufale unikám
mezitím co ty mě do nich házíš
a na kus papíru co nemá řádky
píšu
ikdyž všechny propisky dopsaly
a naše fotky se mi smazaly
a všechno je tak děsně pomalý-
kolik bolesti je v jedný větě
když zavřu oči tak se na mě směješ
ztracená v tomhle hnusným světě
co přeju si je jiný
než co si přeješ-
a ty furt hledáš závěr
ke kterýmu stejně nedospěješ
v hlavě mi zní tvůj hlas
i přes zaptnutý písničky
spirály já a chlast
a od cigaret krabičky
tys zabouchnul mý dveře
a já nechala svítit
vidíš mě jak se ztrácím?
nedokážeš mě chytit.
