Jen Ty, Já & Rychlá Auta

Pizza na opuštěné parcele... Part 7

Domů jsem dorazila v 8. Mamka už byla připravená v kuchyni a netrpělivě očekávala můj příchod. Hned co mě zahlídla na chodbě už otevírala láhev a nalívala do skleniček... Povídali jsme si asi do půl jedenácté večer, kdy jsme probrali snad úplně všechno.. O Benovi jsem jí, ale ještě nic neřekla chci si to zatím nechat pro sebe...

Ráno jsem vstala v 7 abych byla v práci na osmou, mam to blízko, ale jelikož otevřeno máme přesně od osmi a ráno tam moc lidi není tak máme povoleno být v práci později já tam jsem vždy ve 45. Převlíknu se a pomalu vybalím pár krabiček s kosmetikou, kterou vložím do regálů. Dělám to většinou skoro celý den, když teda zrovna nemusím být za kasou. 

Dnes jsem v práci potkala pár zajímavých lidí. Jedna stará paní co hledala asi 10 minut šampon, který stál přímo před ní. Pak nějakého hodně mladého kluka, který byl strašně nervózní když si kupoval kondomy a jeden zmatený pán, který byl poslán pro vložky a nevěděl které. Dokonce jsem dneska potkala i Lenku, kupovala si make-up a vypadala docela strhaně jakoby skoro týden nespala. Neptala jsem se na nic, ale ona se mi z ničeho nic svěřila sama.
" Já vím vypadám hrozně... Tak snad mi to ten make-up alespoň trochu spraví... nenaspala jsem toho moc za těch pár dní oslavovali jsme narozeniny " řekla mi z ničeho nic
" Aha....ehm..dobře..." odpověděla jsem. Nečekala jsem, že se mi bude hned takhle svěřovat s tím co dělala posledních pár dnu. 
" Jak se máš vlastně ty ?  viděla jsem tě včera na těch závodech, ale pak jsme se s miláčkem zdejchli " zasmála se
" ale jo mám se docela dobře.. je to všechno?" zeptala jsem se a doufala, že si nepůjde ještě něco vybírat. Nikdy jsme se spolu nebavili, tak nevidím důvod proč bychom teď měli začít.
"  Tak to je dobře.. jo jinak co týče Bena buď hlavně opatrná je to sice hodný kluk, ale taky umí lítat v pěkných problémech.... někde jsem zaslechla, že po tobě docela jede, tak jen aby si věděla.." Řekla mi a usmála se.. Já jen koukala a nedala na sobě nic znát " .. Ale pochybuju, že byste zrovna vy dva spolu začali chodit..." Dodala. To se mě docela dotklo.. nevím sice co tím chtěla říct, ale budu dělat že jsem to neslyšela....
" Bude to 150 korun" řekla jsem a podívala se na ní kamenným výrazem. Nedávám na sobě vidět  žádný emoce..
" Doufám, že se tě to nějak nedotklo, ale podle mě máš na lepšího si skvělá holka... heh" usmála se...její hlas zněl docela klepavě.. najednou mi začala uhýbat pohledem jakoby se mě bála..
" Si v pohodě nechceš si vzít ještě vodu? Si bledá.." zeptala jsem se. mám o ní docela strach nebudu lhát vypadá fakt jak kdyby měla každou chvíli omdlít..
" Ne ne promiň já jen... ehm.. jo... 150 si říkala, že? tady..Nechtěla jsem tě naštvat nebo tak.. já.. už půjdu účtenku nepotřebuju.. ahooj" dostala ze sebe a rychle zmizela.. ona se mě asi vážně bojí.. ale proč ? To vypadám tak strašidelně, když koukám normálně?

Dneska končím v 8 večer. Hned co přijdu domů dám si sprchu udělám si jídlo a půjdu do postele. Jsou teprve 2 odpoledne a já už přemýšlím co budu dělat večer no to jsem dopadla. 

17:00
Přišla mi zpráva od Bena jestli mám dneska večer čas, že by se chtěl sejít a pokecat. Já sice měla v plánu mít večer chill v postýlce, ale dobře odepsala jsem, že v práci končím v osm a pak by to šlo, ale napsala jsem mu ještě: Jestli to semnou chceš vydržet, tak prosím sežeň jídlo nestíhám to, protože vím, že budu hladová, zatím jsem měla jen oběd a menší svačinu. Jenže můj žaludek má hlad pořád..

20:00
Mám padla. Konečně! Nastoupila jsem do svého autíčka a napsala zprávu Benovi, že už mám čas, tak kde přesně dáme sraz. Napsal, že je u jezera kousek od jeho domu a poslal mi GPS souřadnice. U jezera? Vždyť tam bude zima. Dobře jedu tam. Počkat, jenže podle mapy není úplně u jezírka. Vidím, že je v nějaké budově ..cože?!
Dojela jsem na to místo a žádná budova tam nestála jen veliký opuštěný betonový plac kde stál jen Ben opřený o své auto. Zaparkovala jsem trochu dál od něj. Vystoupila jsem a došla za ním.
" Čau" pozdravila jsem ho, když už jsem byla blíž
" Ahoj " odpověděl a objal mě
" Já vím mám menší zpoždění, ale podle mapy jsem tu čekala nějakou budovu a ejhle prázdný plac" vysvětlila jsem důvod mího zpoždění
" Jo dříve tu stála nemocnice děda říkal, že za války byla hodně používaná, ale pak se vše přestěhovalo do města a ona tu zůstala chátrat. Jako malý jsme dovnitř z kámošem lezli, když tu ještě stála. Nebylo to dobře zabezpečený a ani dobře vyklizený, takže se třeba ve spodních místnostech nacházeli injekční stříkačky a jiný věci. Ve vyšších patrech byli ještě normálně lůžka a nějaký doktorský zařízení.. Jenže pak se to hodně začalo rozkrádat a ničit, takže jsme to později třeba všechno našli úplně zničený a rozházený.. Jenže to se dalo čekat, když to nebylo hlídaný.. Taky možná, že mi to teda neuvěříš, ale strašilo tam a to hodně.. Když jsme tam šli jako starší chábři večer, tak nás šlo víc asi čtyři a my jsme tomu nějak nevěřili, že tam straší. Říkali jsme si výmysly.. to jsou prostě jen nějaký pohádky. Když se něco stalo, tak jsme to shodili jeden na druhýho, že jo to si udělal ty haha, ale horší bylo když jsme došli do nějaký místnosti myslím, že to byla zrovna ta lůžková místnost a před tím jsme byli v místnosti kde byl operační sál.. Tak v tý místnosti s tím operačním sálem, tam byla taková krabička s těma náčiníma na operaci a byla na tom operačním lůžku položená skoro uprostřed bylo nemožná aby se s ní cokoliv stalo.. Když jsme odcházeli tak já šel poslední a byla furt na stejným místě.. My jsme teda pak odešli do tý lůžkový místnosti.. Byli jsme tam všichni čtyři byla to větší místnost všichni čtyři u sebe rozhlížíme se s baterkama všude možně a najednou jsme slyšeli s tý druhý místnosti jak něco spadlo a rozsypalo se to.. Znělo to jak když ti spadne příbor.. tak jsme se zarazili koukali jak kde kdo je a až když jsme zjistili, že jsme všichni tak nebudu lhát, ale byli jsme fakt trochu vyděšený, ale ještě ne zas tolik jo.. Až když jsme se teda rozhodli, že půjdeme do tý místnosti a viděli jsme, že spadla ta miska u který bylo úplně nemožný aby spadla, tak už jsme se trochu zamýšleli..." povyprávěl mi
" Tak ale určitě jste hned házeli špínu jeden na druhýho, že ty si to určitě posunul atd.."
" Jo to jo, ale oni tomu stejně pak uvěřili, protože když jsme přišli do ty místnosti, tak zas spadlo něco v té co byla o kousek dál a tam my jsme ještě nebyli, jenže když jsme se tam přišli podívat nikdo tam nebyl a kroky jsme taky neslyšeli..." dodal
" Nestraš mě nebo nebudu spát.. už je docela tma a já mám jet pak sama domů.." 
" Neboj tě když tak přijdu zachránit ze spáru duchů.." zasmál se
" Ben! stačí.." Nebudu lhát, jelikož na tyhle věci věřím, takže jsem malinko vystrašená.