Mission : I'm here || Avengers

part 7 - Why?

Už jsem se s mým týmem vracela z mise, no na to jak jsme vypadali na cestu tam a jak vypadáme teď, v tom mám největší rozdíl. Předtím jsem byla ve skoro nový uniformě a všechno prostě bylo v pohodě, jenže teď? Jsem celá od krve a prachu, mám co největší chuť zabít Barnese.

Proč?

Ten blbec kterej tam byl i se mnou protože prostě Fury, tak on, Barnes může za to, že jsem celá špinavá.

Ahghh, jak já ho nenávidím!

máš ho ráda

co? ne! nemám!! bylo by to nemožné!!

máš ho ráda, jen si to nechceš přiznat

to sotva... nechceš ztichnout? celej můj život ses neozvalo a najednou jo...

ale mě se tu docela líbí

co? vždyť si moje svědomí!

au, to zabolelo... svědomí? jo, to je tu taky ale já to nejsem. Mohla by si mě znát, přece jen, díky Capitolu mě máš

nechápu

Capitol, si zapomněla? vždyť si teď byla zničit jednu ze základen

ale co jsi když ne moje svědomí?

No, jak se mám nazvat... V capitolu mi říkali pokus E115 a později 'nezdařilý pokus'

kolikátý pokus si?

no, myslím že ten poslední

Takže se jim to povedlo?

Ano, co se tak divíš? díky mě ještě žiješ

Díky tobě?

Ano, díky mě

xxxxx

„... A to je všechno. Jděte agentko, vypadáte hrozně" řekl jako vždy Fury

„Bez vás bych to nevěděla Kapitáne" odvětila jsem otráveně, a vydala se to svého pokoje.

Zrovna jsem procházela kolem pokoje co patřil Parkerovi. Je to milej kluk ale nikdy jsem si s nim nerozuměla, všechno bral až moc vážně. Z jeho pokoje vyšla Michelle, je v pohodě ale nikdy jsem z ní neměla dobrý pocit už jen díky tomu že si myslela že jí chci zabít, no nebyla by daleko od pravdy, ví toho zbytečně hodně díky zamilovanýmu pavoučkovi.

„Mise se nevydařila podle vašich plánu agentko?"

„Mise vyšla, víc vědět nepotřebuješ Jonesová, a teď se mi kliď z cesty nebo ti proženu kulku hlavou" asi jsem nevypadala zrovna mile s pistolí v ruce. Tak či onak mi uhla z cesty a já mohla poklidně pokračovat do pokoje.

„Neudělala ti nic MJ? Slyšel jsem jí."

„Ne, nic mi neudělala, na to nemá odvahu."

„To bych radši neříkal ale dobře, pojď než se otočí."

xxxxx

Vyšla jsem ze sprchového koutu po dlouhé teplé sprše. Obmotala okolo sebe ručník, rozčesala vlasy a vyčistila jsem si zuby. Poté jsem vyšla z koupelny do pokoje kde na mě čekalo překvapení v podobě Barnese který se usmíval.

„Cos udělal?"

„Co bych měl dělat zlato?" ušklíbnul se.

„Nehraj to na mě Barnesi a vyklop cos zas udělal,"

„Možná by sis mohla začít hlídat svoje věci a neschovávat svůj deník za knihy či zbraně. Je to moc nápadné. Mimochodem, odkdy ti přijdu roztomilý či sexy? Že ses nesvěřila..." Já ho zabiju !

„Nevím o čem mluvíš pako ale dobře, poslechnu tvé rady, jen mě zajímá kdes našel můj deník když žadnej nemam, jen něco z "minulého" života. Je možný že jsem si něco psala ale nečetla jsem to. Bylo by to zbytečný, ten člověk kterým jsem byla je pryč, už navždy zlato," děsit lidi mi jde ale nikdy bych neřekla že se Barnes bude tváři tak vystrašeně jako teď.

„Co koukáš tak vystrašeně sakra? To je za mnou Red Skull nebo jak?"

„Něco jinýho," odkašlal si „tvoje vlasy začaly světlat, do bíla." Cože? Co si to ten mamlas vymyslel?

Otočila jsem se a pomalým tempem jsem šla do koupelny. A ano, Bucky měl pravdu, vlasy mi začínají postupně bělat, od kořínků po konečky. Když jsem si ten skvost prohlížela zaslechla jsem pouze rychle kroky ke dveřím a později zavírat dveře. Odešel, možná že za někým šel?

xxxxx

"Co to máš na hlavě prcku?"

Pomalu jsem se otočila a čelila pohledu do nahé vypracované hrudě. Thor. Ten jediný tu chodí bez trika když nepočítám sebe a Buckyho. Zvedla jsem svůj pohled a zadívala se do jeho oceánsky modrých očí. Zmiňovala jsem se jak moc hezké oči má?

"Vlasy, pokud myslíš to bílé" odpověděla jsem mu a poté pokračovala dál v mazání svého chleba.

"To ano ale proč jsou bílé? Stárneš nebo se ti na hlavu dostal zimní voják?"

Vzdychla jsem, "budeš se divit ale ani jedno. Začali mi bělat z ničeho nic. Včera po misi když jsem vyšla ze sprchy, byl u mě James a všiml si. Do rána zbělaly všechny." Jo, tak nějak to bylo.

Víc na to neřekl, místo toho mi vzal můj namazaný chleba a šel pryč. Tak jsem dneska bez snídaně.

"Co tu stojíš jak solný sloup?"

Stačilo jedno slovo.

Barnes.

"Užívám poslední sekundy života, asi umírám."

xxxxx

"Myslím že je to nějaká opožděná reakce látek v jejím těle. Pokud na ní ovšem dělali pokusy jako a Wandě tak je to pravděpodobná reakce těla s aktivovanou sílou. Jsou to pouze teorie, můžu se mýlit ale víc zjistím až se probudí."

Slyšela jsem je, slyšela jsem je všechny mluvit, každého a celou dobu. Slyšela jsem i to, že bych lidi slyšet neměla, nikdy ani po probuzení. A i přesto jsem všechny a všechno slyšela.

Slyšela jsem Furyho jak mluví, vypráví příběh jak potkal Carol, jak říká že je mu to líto, že by se snažil tomu nějak zabránit. Slyšela jsem Thora, jak vyprávěl jeho příběhy s Lokim a jak pokaždé při jejich vyprávění brečel. Slyšela jsem Barnese jak vyprávěl svoje příběhy za dob druhé světové, a jak potahuje. A ostatní jak mi každý večer či pokaždé po misi vyprávěli co se dělo a jak vše jde.

Uplynuli dny, týdny a já se pořád neprobouzela. Před chvílí tu byl Bar- James, před chvílí tu byl James a říkal že začínám umírat, taky že začínám vypadat jak kostlivec.

Před týdnem tu byla Natasha a říkala jak moc jim všem chybím, že prý i Jamesovi který si to prý nechce přiznat. A tak plynuli dny které se měnili v týdny a ty se měnili v měsíce.

🎀🎀🎀

Ahojky lidičky, nevím jestli tohle ještě někdo čte, ale dosavadní příběh bych chtěla předělat, dát tomu kvalitu.
Takže přepíšu kapitoly a pak budu vydávat další❤️mozna ty stary neprepisu, uvidim jak se mi bude chtit

Gia💗