V zajetí moci /Taekook

Závod

Letěli jsme v řadě za Namjoonem nad hradem, z výšky jsem mohl konečně vidět veškerá zákoutí. Byl opravdu tak majestátní, jak jsem si ho ve svých představách vysnil. Nemohl jsem pořád tomu uvěřit, opravdu jsem tady. Dostal jsem se do Bradavic, je to jako splněný sen.

"Kluci co takhle závod?" Navrhl Hoseok, který stihl dohnat Namjoona. Zrovna jsem byli nedaleko Sovince,  což mi připomíná, že jsem chtěl poslat sovu matce, ale to mohu udělat až večer.

"Nemám námitek," Namjoon se zastavil v letu a otočil se na nás. "Vždyť si pocuchám účes," začal opět Jin se svými vlasy. Nejspíše jsem to nejdůležitější co má. "Já ti je potom zpravím," odvětil Hobi a vytáhl hůlku ze zadní kapsy.

"Hobi ani omylem, vím jak dopadají tvá kouzla nic takového. Poletím, ale ty mi prosím z vlasy nic nedělej." Nejspíše není na formule moc dobrý. "A takto se to dělá," vrátil zpět hůlku na své místo. "Pche," Jin vypadal podrážděně.

"Dobrá, začátek je tady poletíme kolem famfrpálového hřiště." Ukazoval cestu. "Dále nad Černým jezerem, pod most a nahoru na astronomickou věž. Jungkooku vidíš jí tam." Ano viděl jsem jí dobře a celou trasu jsem chápal. "Ano, můžeme."

"Dobrá," přikývl Namjoon. "3, 2, 1, teď." Namjoon zakřičel a všichni jsem se rychle vrhli k famfrpálovému hřišti západně od hradu.

Všichni jsem se vrhli jako neřízená střela k famfrpálovému hřišti. Ve vedení byl Namjoon a já jsem mu byl těsně v závěsu. Jin letěl trochu pomaleji než mi ostatní, nejspíše mu na tom účesu záleží nebo prostě tak rychle nelétá. Hobi se snažil letět rychleji, jenže mu jeho možnosti značně stěžovalo staré koště, které opravdu vypadalo, že se každou chvíli rozletí na třísky, které už nikdo neposkládá.

Prudce jsem koště stočil doprava podle vzoru Namjoona, kterého jsme pořád neměl šanci předletět. Také měl nové koště, no nové dostal ho minulé léto. Pamatuji, jak strašně skákal radostí, když ho dostal. Byl to dárek od profesora Filiuse Kratiknota, ředitel havraspárské koleje. Dostal ho z důvodu nástupu jako kapitán týmu.

Co si pamatuji, dostal ho hlavně z důvodu, že nízký profesor ono koště sám dostat jako dar. Jeho příbuzní chtěli aby více chodil na vzduch a pomocí koštěte toho chtěli dosáhnou, jenže koště nevyužil a svůj vánoční dar věnoval někomu, kdo jej opravdu využije a udělá mu radost.

Prolétali jsem jen několik málo metrů od země, avšak vzdálenost od zadní strany tribun famfrpálového hřiště se pohybovala v rámci centimetrů. Věděl jsem, že zde není moc velká možnost Namjoona předletět, tak jsme počkal až se dostaneme nad Černé jezero, kde bude místa dost.

Opustili jsme v malém okamžiku oblast famfrpálového hřiště a vydali se větříc třpytící hladině Černého jezera. Tak teď je má chvíle. Více jsem přidal a povedlo se mi předjet havraspárského kapitána.

Namjoon si to však nenechal líbit. Netrvalo dlouho a letěli jsme vedle sebe. Na chvíli jsem odtrhl pohled od cesty, která každou chvíli se přibližovala ke konci a pohlédl a kouzelníka vedle mě. On nejspíše periferně můj pohled poznal a také hlavu obrátil na mě. Věnoval mi svůj typický ďolíčkový úsměv a hled na to se znovu podíval před sebe. Už jsem neřešil mrzimorské studenty za sebou a závod odteď byl jen mezi mnou a Namjoonem.

Znovu jsme se zahleděl na cestu před sebou. už jsem viděl břeh Černého jezera. Podíval jsem se na sever a uviděl ten most, pod kterým je potřeba proletět k astronomické věži. Závod se pomalu chýlí ke konci a já se nenechám porazit.

Jak blesk jsem proletěl nad mohutnou konstrukcí z kamene, která tu stojí již do zakladatelů Bradavic a bude tu jistě ještě dlouho po nás. Ještě jsem se rychle podíval pod sebe na obrovskou propast, která pod mostem je.

Astronomická věž byla jen několik metrů od nás. Snažil jsem se tedy ještě přidat, abych tam opravdu byl první. Nějak jsem nevnímal, kde vlastně Namjoon je, jen jsem pečlivě sledoval svůj cíl.

Doletěl jsem a až teď jsem si všimnul, že Namjoon tu byl rychleji když už stál s koštětem v ruce na balkonu astronomické věže. Prohrál jsem. Vždy jsem byl strašně soutěživý a jakoukoliv výzvu jsem prostě musel vyhrát a ani v tomto věku mě to nepřešlo. Myslím, že toto mě už nikdy nepřejde.

"Dobrá práce Jungkookie," pocuchal mě vlasy. Jin s Hobim zatím stihli také doletět. Hobi byl za námi jen o pár sekund, na Jina jsem půl minuty museli čekat. Když doletěl, své pečlivě nagelované vlasy měl snad na všechny strany.