Italy and Portugal

22. Firma

O 3 roky později...
Procházím se po pláži a užívám si tenhle den.
Dnes mi je totiž dvacet čtyři a já jsem stále v Itálii.

Za ty tři roky se toho neskutečně moc událo. Dodělala jsem úspěšně maturitu. Má vysokou jsem už nešla. Obarvila jsem se ze své přírodní tmavě hnědé na blonďatou a ještě světlejšími konečky. Do ucha jsem si další dvě dírky a do druhého ucha jen jednu navíc. Nějaké ty tetování přibyli. Celkově jsem se změnila. Stala se ze mě návrhářka a designérka oblečení. Tady v Itálii jsem chvíli pracovala pro jednu firmu, jenže zájem byl o mě a mé výtvory větší a větší. Začali se po nich ptát i nosit slavné osobnosti, které to předávali dalším celebritám, až jsem se stala slavnou. Začalo se o mě psát v časopisech, na sociálních sítích i v televizi. Na instagramu mě začali psát a oslovovat různé obchody, celebrity, firmy i jiní návrháři, dokonce i modelky. Dala jsem výpověď s postavila se na vlastní nohy. Založila jsem si firmu, svou vlastní značku oblečení. Bianchi. Vydělávám zrovna nemalý peníze, takže mužů opravdu dobře platit své zaměstnance, tedy ovšem když si to zaslouží, což oni ano. Ve firmě mám skvělé lidi. Znám je z práce jako jejich šéfka, ale i osobně. Mimochodem mojí pravou rukou se stala Chiara, Ricova sestra. Je skvělá, plní své povinnosti a bere je vážně. Celkově svou práci bere vážně. Vzhlíží ke mně a za to jsme rada, ale i přesto se dokážeme bavit jako dobré kamarádky. Jelikož jsme spolupracovali i s lidmi z Česka, naučila jsem ji česky. Není to dokonalá čeština, ale umí ji a jde ji rozumět. Rico se oženil s Laurou. Lauře jsem i navrhovala a sama šila svatební šaty. Všichni z nich byli naprosto odvaření.
Laura je milá, hodná, veselá, prostě skvělá.
Rozumím si s ni, a i když se s Ricem přestěhovali o jedno město dál, udržuju s nimi kontakty.

Jak vycházím s rodinou? Světle. Je pravda, že jsem je tři roky neviděla a chybí mi, ale i tak udržujeme kontakt a to opravdu se všemi.
Lucka nikomu nic neprozradila tak, jak jsem ji o to požádala. Dodržela své slovo a klukům, kteří se po mě ptali řekla, že se držím ve stejném stavu pořád v komatu, a že má rodina zaplatila za to ať mě ještě neodpojují z přístrojů. Jsem ráda, že si Lucka poradila s tím, co jim nalhat. Jinak též je na vlastních nohách a má svou vlastní kavárnu. Vaří tam jedno z nejlepších kafe v Praze.

A co jsem se tak dozvěděla o klucích z kapely?
Několikrát jsem se dívala jak na jejich společný instagram tak jejich osobnější. Stereos, tak se jmenuje jejich kapela a to i na instagramu.
Mají tam dvanáct milionu sledujících. Já na svém tři miliony, už tak je to pro mě moc. Nechápu jak to můžou stíhat a zvládat, ale
oni si na slávu už nejspíš zvykli. Za ty tři roky vydali dvě album. Jejich první album, co
vydali ještě ten rok, co jsem se probrala se
jmenuje Noi a česky to znamená my. Je to italština. Ptala jsem se na to Lucky. Potvrdila se mi má teorie, je to spojené se mnou.
Kluci z kapely. Adam, Radim a Viktor jsou mým komatem stále zasaženi. Florián. Tak o tom Lucka raději nemluví, protože bych se naštvala a rozbrečela. Vím jen, že je stále s Evelyn. Evelyn se chtěla stát modelkou, ale všichni ji odbyli s tím, že je malá. Jako celkem je no.
Má okolo sto padesáti pěti centimetrů. I proto je vedle Floriána jak liliput. Kluci byli už na dvou tour. První když jsem se probudila z komatu a druhá rok po tom. Mezitím byli rok doma a jezdili jen po koncertech v Česku a tenhle rok stráví opět v Česku. 

„Zlato!" Jekla Lucka do telefonu.
„No Nazdárek!" Zasmála jsem se.
„Jak se máš, povídej," Pobídla mě Lucina.
„Zrovna jsem došila ty šaty pro Carren, takže unaveně?" Usmála jsem se. Carren je jedna herečka, která bude mít narozeniny a osobně od mě chtěla, abych ji ušila šaty. „Tak to chápu," Odmlčela se. „Něco bych od tebe potřebovala," „Co?" Zeptala se. „Ušiješ mi svatební šaty?!" Vykřikla na na obrazovku ukázala prsten. „Cože?! Adam tě požádal o ruku?!" „Jo!!!" Radovala se. I já byla rada. Jsem ráda, že si Lucka celkově našla Adama.
„Dojedeš na svatbu, že jo? Nemůžeš nepřijel! To bys mi neudělala!" Začala se hrát dotčenou. Ona věděla, že bych chtěla přijet, ale musím překonat strach ze setkání s klukama. Zhluboka jsem se nadechla a tiše ji odpověděla „Dobře, ufff. Kdy mám přijet?" V tu chvíli se z mého telefonu ozval nadšený pískot.
„Zítra, už jsem ti objedanala letenku," zaculila se a já ji chtěla v momentě zabít.
„Cože? To si děláš srandu," „Já totiž věděla,
že přijedeš, tak jsem ji už objednala. Máš
ji na e-mailu," než jsem stihla něco namítnout znova se ozvala „Už musím, jde sem
Adam, miluju tě!" tipla to. Jo, to já tebe nenávidím.

Chvíli jsem čuměla na moře a zapadající slunce, ale pak jsem vytáhla mobil a najela na kontakty.

„Zbal si kufry, protože zítra odjíždíme
do Česka," řekla jsem a ona se hned ozvala
„Jo!!!" Chtěla poznat Prahu? Má to mít, skvělá příležitost.