26. Tanec

2K 53 0
                                    

„Ty šaty se mi moc líbily, neboj. Nechám vás o samotě, užij si večer," usmála se na mě Kelly.
„Ty taky!" Křikla jsem na ni, když už odcházela.

Otočila jsem se zpět na Florise s povytáhnutým obočím. „Smím prosit?" Natáhl ke mně ruku. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad," odpověděla jsem mu popravdě, protože určitě bude záznam z tohohle večera a já bych byla nerada seřezaná Evelyn. „No tak," udělal na mě psí oči. Bože, on ví, že na mě ten jeho kukuč působí. S povzdechem jsem přijmula jeho ruku a nechala se odvést na parket mezi tančící páry. Jednu ruku jsem mu dala do dlani a hrubou na rameno. On jednou rukou držel tu mou a druhou měl obmotanou okolo mého pasu. Tím si mě přitáhl blíž k sobě.
Naše hrudníky se téměř dotýkali. Začali jsme tančit. „Jsi nádherná," Zašeptal mi u ucha. Projela mnou elekřina a já se zachvěla.
„Tohle neříkej," Napomenula jsem ho šeptem.
„Proč ne?" „Na tohle máš Evelyn," Odmlčela jsem se „Na všechno máš Evelyn," Zašeptala jsem skoro neslyšně, ale já věděla, že to slyšel protože si povzdechl.

„Hned po té nehodě jsem se složil. Nejedl jsem, nikam nechodil, brečel jsem a byl naštvaný. Naštvaný na sebe. Kdybych ti ji nepředstavil nestalo by se to, nebo kdybych něco řekl zůstala bys. Byla to moje chyba. Mohla si umřít a skoro umřela kvůli mě. Každý den jsem byl u tebe, jenže si začala hubnout. Hubla si tak moc, že ti šly vidět doslova všechny kosti v těle. Byla jsi jen kost a kůže, beze srandy. Rty jsi měla modro-fialové a popraskané, už to nebyly ty krásné horké načervenalé rty. Lícní kosti vystouplé. Byla jsi bledá jak stěna. Nemohl jsem se na tebe už ani podívat, protože vždy se mi hlavou mihla vzpomínka na ten den. Na den, kdy jsem tě uviděl přeletět přes kapotu auta. Ani jsem ti nestihl říct, že tě miluju. A tak jsem za tebou přestal chodit. Ptal jsem se ostatních, jak ti je. Kluci vždy když došli z nemocnice vypadali tak smutně a vyčerpaně, já sám na tom nebyl o moc líp. Pokaždé mi řekli to samé: „Její stav je vážný, vypadá pořád stejně...možná i hůř." Nemohl jsem si tě představit, že vypadáš ještě hůř, vždyť to už ani nešlo, ne? Tak jsem se přestal ptát. Nechtěl jsem vědět, že jsi podlehla. To bych si uvědomil, že tu už nejsi. Neuvidím a neuslyším ten tvůj nádherný smích. Už nikdy neuslyším tvůj hlas, tvé sténání mé jméno, už nikdy se tě nebudu moct dotknout a už nikdy mi nepoškrábeš záda. Nemohl jsem žít v tom vědomí. Proslavili jsme se s kapelou, vydali první album...o tobě, o naší střední s tebou. Kolikrát když jsme ty písničky zpívali před všemi, vždy se někdo z nás malém rozbrečel, ale před lidma jsme to ustáli. Jakmile bylo po koncertě ožrali jsme se. Náš manažer věděl, o kom ty písničky jsou, proč se tak chováme. Řekli jsme mu to. Chápal nás. Evelyn mě vždy začala utěšovat a pak mě jednoho dne políbila, a jelikož jsem byl na dně nechal jsem ji. Potřeboval jsem svůj smutek a vztek na sebe nějak dostat ven. Začal jsem boxovat a šukat Evelyn. Nechtěl jsem to bušit vždycky do jiné, nechtěl jsem něco chytnou, ale zároveň jsem ze sebe potřeboval dostat vztek. Po nějaké době si řekla, že spolu chodíme a já ji to nevymlouval. Neměl jsem na to sílu, i když jsem věděl, že je to špatně. Myslel jsem si, že se pak třeba do ni zamiluju, ale ne. Mé srdce stále patřilo tobě. A pak ses jednoho dne objevila v kavárně. Málem mi vylítlo srdce z hrudi. Byla jsi nádherná jako anděl. Nevěděl jsem jestli se mi mám halucinace nebo ne, jenže když jsem ucítil tvou mořskou vůni, došlo mi, že se mi nezdáš. Chtěl jsem ti toho tolik říct, ale když jsi mluvila o tom, že tě to se mnou a Evelyn vzalo a musela jsi vypadnout, tak jsem byl radši ticho. Já Evelyn nikdy nemiloval a ani nemiluju. Pořád si to ty, od první chvíle, kdy jsem tě uviděl vedle té učitelky, věděl jsem, že to budeš ty,"

Nevěděla jsem, co na to říct. Já nemohla pomalu ani dýchat. Slzy se mi nahromadily v očích a mrknutím jsem je spustila dolů.

Najednou se naklonil a spojil naše rty v něžném a láskyplném polibku. Políbila
jsem ho nazpět, ale po chvilince se odtrhla.
„Miluju tě," Zašeptala jsem a rychlým
krokem vyšla z místnosti.

Italy and PortugalKde žijí příběhy. Začni objevovat