Jiný [Bokuaka]

1.

Vylezl jsem z auta. Silnice byla skoro prázdna a tak jsem se přemýšlím na chodník a snažil se zapadnout mezi lidi. Samozřejmě že mi to nevyšlo. Všichni na mě zírali buď vystrašeně nebo jako kdyby mě chtěli zabít. Jsem na takové pohledy zvyklý ale i tak je to nepříjemné. Z vozu z kterého jsem před chvílí utekl se ozval hlas. Ten chlápek někomu volal a za chvíli přijelo několik dalších aut. Ty auta jsem moc dobře poznával. A tak jsem se dal na útěk. Zaběhl jsem do lesa a doufal že mě tady nenajdou. Chyba. Za chvíli za mnou utíkalo několik chlapů a řvali po mě. ,, Chytněte ho! Dělej!,, Utíkal jsem co mi síly stačily. Nakonec jsem se jim stratil. Zalezl jsem si za stromy. Byla tma a já se bál. Venku jsem byl jen jednou a už si to stejně moc nepamatuju. Najednou jsem uslyšel kroky. Podíval jsem se za strom u kterého jsem seděl. Byla tam srnka. Byla krásná. Vždy jsem je viděl jen na fotkách. Ale za chvilku rychle odběhla a za korunami stromů se objevovali světla. Zase mě hledají. Zase jsem se dal na útěk.

Nakonec jsem došel k nějaké lesní chatce. Nikdo tam nebyl a tak jsem se tam schoval a zatarasil dveře nějakou židlí co byla uvnitř. Za chvíli se za okny objevili světla a někdo se pokoušel otevřít dveře. Díky bohu se mu to nepovedlo a šli dál. Na zemi byla nějaká matrace a tak jsem si na ní lehl a zavřel oči.

Ráno jsem se probudil a venku pršelo a tak jsem se rozhodl tu ještě zůstat. Nic moc tu nebylo matrace, stůl, dvě židle, krb, květináč a obrovská bedna. Ta bedna byla zamčená a tak jsem se do ní nedostal. Pršet na chvilku přestalo ale přes to se sem žene velký a tmavý mrak. Ale já měl hlad a tak jsem šel ven. Našel jsem pouze myslím že se to jmenuje borůvky. Byly dobré. Co jsem jich pár snědl začalo pršet, pár jsem si jich natrhal do ruky a vrátil se do té chaty nebo co to je. Borůvky jsem snědl ale i tak... měl jsem ještě žízeň. Ale nic jsem nenašel. Po chvíli jsem uslyšel kroky které směřovali k té maličké chatce kde jsem se schovával. Já blbec jsem zapomněla zatarasit dveře a tak se dovnitř nacpali dva kluci asi v mém věku.

Tučně bude Bokuto
S mým nejlepším kamarádem Kuroem chodíme pravidelně do lesa. Někdy sbírat houby a hlavně krmit zdejší zvířata. Šli jsme lesem když začlo pršet došli jsme k takové naši barabizně kde schováváme seno a někdy když prší tak si tam sednem. Vypadá to tam strašně ale co už. Otevřel jsem dveře a my vstoupili dovnitř. ,, Kámo dobrej déšť...tak si tu na chvilku sednem...,, Kuroo si sedl a já hned po něm.

Schovával jsem se pod stolem. Nebyl bůh ví jak vysoký a tak by mě nemuseli najít. Jeden z nich si sedl a po chvíli i ten druhý. O něčem si povídali že prý něco o škole nebo co? Nevím... Najednou jeden z nich natáhl nohu tak že ji dostal pod stůl a tím mě kopnul.

V pohodě jsme si povídali když v tom jsem si natáhnul nohu a pod stolem jsem si něčeho kopnul. Možná bych to nechal i tak jenže to něco zakručelo bolestí. S Kuroem jsme oba ztichli a podívali se pod stůl. Schovával se tam nějaký kluk nevím asi taky okolo patnácti a víc. Krčil se tam a šlo vidět že se nás bál. ,, Copak tu děláš?,, Nic neřekl. Přitáhl si k sobě nohy a snažil se od nás odsunout ale to mu nevyšlo protože byla za ním zeď. Klepal se strachy a zimou. Klekl jsem si na zem a pak jsem očima zavadil o něco a za chvilku mi došlo co. Měl kolem sebe obtočený ocásek a sklopená ouška. Vypadá hrozně roztomile. Bylo mi ho líto vím jak k nekům lidi zacházejí a vůbec se mi to nelíbí. Ale ještě jsem žádného neviděl tak blízko.

Ten kluk na mě chvilku hleděl a pak i ten druhý. Upřímně jsem se hrozně bál. Nevím co mi udělají. Najednou ke mě jeden z nich začal natahovat ruce. Co když mi fakt ublíží? Nohy jsem si ještě víc přitáhl k sobě a zabořil do nich hlavu a klepal se. A čekal co se stane.

Když jsem k němu natáhl ruky ještě více se schoulil do klubíčka a klepal se. S Kuroem jsme si vyměnili ustarané pohledy a zas koukli na něj. Najednou jsem slyšel kroky venku které se přibližovali. Vykoukl jsem z okna a uviděl asi pět chlapů v uniformách. Šel z nich strach. Mlely o něčem že musí někoho chytit. ,,Do západu slunce toho kluka musíme najít...to kotě bude trpět až ho najdu.,, Řekl jeden z nich a mě to tak nějak došlo. Skrčil jsem se ke stolu abych na toho kluka viděl. ,,Hele ti chlápci tě hledají že?,, Nic. Nic neřekl. ,,Neboj já ti neublížím.,, Jen kývl hlavou. Odsunul jsem stůl, vystrašeně na mě koukal a měl slzy na krajíčku. Vzal jsem ho do ruk a šel s ním po žebříku na něco jako půdu. Nic moc tu kromě sena není. Za jednu hromádku sena jsem ho položil. ,,Hele zůstaň tu jo? Neboj nic se ti nestane..,,

Hned co to dořekl tak odešel. Šel dolů za tím druhým a něco mu řekl. Dal jsem si nohy opět k tělu a snažil se být v klidu.

Ti chlápci sem chtěli jít a tak jsem zlomil žebřík po kterém by se dostali nahoru což jsem nechtěl. Vykopli dveře a vešli dovnitř. ,,Co chcete? Ty dveře jsem nedávno opravoval.,, ,, Dobrý den promiňte ale někoho hledáme?,, ,,Koho?,, A ukázal mi fotku toho klučiny. Aby to vypadalo tak jsem si fotku vzal a i s Kuroem jsme si ji prohlíželi. ,, Nevím nikoho mi nepřipomíná...,, ,, Mě taky ne..,, řekl Kuroo. ,,No včera večer tu někde utekl... neviděli jste ho?,, ,,No my jsme přišli před pár minutami a ne bohužel jsem ho neviděl...ale když půjdete tam tím směrem tak asi za půl hoďky ani ne dojdete k takové dřevěné stříšce. ,, ,, Děkuju...tady máte mojí vizitku kdyby jste ho viděl tak mi zavolejte.,, A odešel. Opět jsem spravil dveře a pak je zavřel. ,,To bylo divný,, ,,to teda jo,, přišel jsem k otvoru na tu děsnou půdu a zavolal. ,, Už můžeš vylézt! Ti chlápci odešli neboj.,,

Vykoukl jsem ze své schovky a koukl na něj. Natáhl ruce a řekl. ,,Tak pojď...nebo chytím tě.,, Řekl s úsměvem ale já se ho přes to bál. ,,No taak neboj se ani jeden z nás ti nijak neublíží... přísahám.,, Nakonec jsem ho poslechl a skočil.

Byl hrozně lehučký. Když se na mě podíval tak jsme si navzájem pohlédli do očí. Měl je krásné... každý by se v nich stratil. Položil jsem ho na zem. Jen tak tak stál a pořád se klepal. ,,Kuroo?,, ,,Hmm?,, ,,Koukni ven jestli někoho neuvidíš?,, A toho kluka jsem oblékl do své bundy. Dost sebou cukl. ,,Neboj se..,, ,,nikde nikdo kámo... pojď.,,

Vzal si mě do náruče a šel se mnou ven. Někam šel ale já se radši nedíval. Mezi tím jak mě nesl mě hladil po hlavě. Nikdy nikdo mě tak nehladil. Bylo to příjemné a já usl.