Jiný [Bokuaka]

11.

Dny ubíhaly a všechny byly stejné. Jelikož jsme teď ve škole měli spoustu testů a za chvíli budou nějaké ty zápasy z volejbalu nemám moc času na Akaashiho a nehorázně mě to štve. Slíbil jsem sám sobě že až budu mít testy za sebou vezmu Akaashiho na nějaký ten zápas ať není pořád doma. Vím kdy budou zápasy a tak mám vše domluvené. Samozřejmě že nenechám jen tak někde Akaashiho osamotě a tak jsem někoho poprosil. Kuroo a Kenma nemůžou a tak jsem poprosil o malou pomoc sestru. Sestra se nedávno vrátila z cest a napsala že až budu mít zápasy že přijde.

Byl zrovna večer a já chystal jídlo. Najednou jsem uslyšel v zámku klíče a náhle otevření dveří. ,,Ahoj!,, Zavolal jsem směrem k chodbě.

,,Ahoj!,, Zavolal jsem zpátky a šel za ním. Vařil... vařit se naučil dost rychle a je v tom vážně dobrý. Přišel jsem blíž k němu a pohladil ho po ouškách...

,,Jak si se měl?,, Optal jsem se a u toho koukal do pánve.

,,Jo bylo fajn...dneska byli poslední testy a za dva dny máme zápas v Tokiu...Akaashi moc se omlouvám že jsem se ti teď moc nevěnoval a tak mě napadlo nechtěl bys ses na nějaký zápas podívat?,, Zeptal se a doufal v kladnou odpověď

,,Mohl bych?...,, Jen kývl ,,tak to bych moc rád,, řekl jsem s úsměvem a lehkým nadšením v hlase.

,,Tak jo ale samozřejmě že tě tam nenechám samotného a někdo s tebou půjde.,, Řekl jsem a on se otočil na mě.

,,Budu hádat...Kuroo...,, Řekl jsem. Ne že by mi Kuroo vadil ale radši bych tam byl sám.

,, Tentokrát ne. Kuroo taky má teď nějaké zápasy takže nemůže. Jasně že jsem poprosil někoho kdo tam bude tak či tak. Neboli svou sestru.,, Oznámil jsem

,, Nevěděl jsem že máš sestru...,, Řekl jsem překvapeně. Nikdy se o své rodině nějak nezmínil a už vůbec o tom že má sestru.

,,Abych byl upřímný o sestře neví ani Kuroo... před pár dny přijela z ciziny a říkala že se přijde na zápasy podívat a tak tam bude s tebou. Dopředu ti říkám že se tě bude na spoustu věcí vyptávat...,,

Nadešel den kdy se jelo na zápas. Bokuto byl už dávno na místě a já doma čekal na jeho sestru. Když přijela hned jsme jeli na místo určení. Všude bylo hodně lidí a my hledali volná místa. Nakonec se nám to i podařilo a my si sedli. Zrovna na hřiště přišel tým kde byl i Bokuto.

Když jsme přišli na hřiště všiml jsem si své sestry a svého malého kocourka vedle ní. S úsměvem jsem jim zamával a nastoupil do řady našeho týmu. Po chvíli mohl zápas už konečně začít. Vešli jsme si skvěle jelikož jsme hodně trénovali a prostější tým nebyl dobře sehraný. První set jsme vyhráli 24:16 a druhý 24:11. Hned potom jsem byl dohodnutý se ségrou že mě domů hodí a tak hned po zápasu jsem k ní utíkal.

Tým v němž byl Bokuto vyhrál. Byl jsem šťastný že se jim to podařilo. Hráli úžasně a obzvlášť Bokuto. S jeho sestrou jsme šli před stadion kde jsme na něho čekali. Za chvíli už vycházel ze dveří a mířil si to k nám.

Přišel jsem k nim a sestru hned objal. Už je to asi dva roky co jsme se neviděli a ona za chvíli zase odjíždí. Šli jsme pak k autu a stavili se na oběd. Snad jediné co jsem vnímal byl Akaashiho úsměv. Není u něj běžné že se usmívá a už vůbec ne tak dlouho. Každopádně jsme se dost zakecali... samozřejmě jen já se sestrou, Akaashi většinou nic neřekl nebo kýval hlavou.

K večeru jsme dorazili domů a Bokutova sestra odešla. Po chvíli jsme si pustili nějaký film a začli se dívat.

,,Akaashi? ...sice nemám nejmenší tušení kvůli čemu se tak mile usmíváš ale to je asi jedno ... každopádně bych ten úsměv chtěl vidět častěji...jsi krásný..,, to co jsem řekl jako poslední jsem si uvědomil až po chvíli a bylo mi hrozně trapně.

Nikdy mi nikdo neřekl že bych se měl usmívat a už vůbec ne že jsem krásný. Všichni mě brali vždy jako ohavnou a nechutnou zrůdu a tak jsem nevěděl co na to říct. Nic jsem neřekl a jen mi zrudly tváře.

Musím mu to konečně říct. ,,Akaashi víš já...miluju tě.,,

Moc jsem tomu nerozuměl. Nikdy jsem nevěděl co je to milovat. Je to prý něco podobného jako mít rád ale co to přesně je bohužel nevím. A tak jsem tam seděl jak pecka a nedělal nic.

Nic neříkal a tak jsem musel něco udělat. Přisunul jsem se k němu a naklonil hlavu k té jeho. Spojil jsem naše rty v krásný procítěný polibek. Nedokázal jsem se ovládat a tak jsem polibek prohloubil. Akaashi se sice moc nepřidal ale nechal se. Dal jsem svou ruku na jeho stehno a lehce ho zmáčkl.

Když mi zmáčkl stehno tak dál druhou ruku na mé rameno a tlačil na mě tak že jsem si musel lehnout. Z ničeho nic se mi v hlavě zjevili ty vzpomínky jak to takhle začínalo ve sklepení kde mě vždy znásilnili a zbili do bezvědomí. Začal jsem brečet a nemohl přestat.

Když jsem ho položil na gauč tak že ležel začal brečet a měl ruky před sebou jako by se bránil. Sakra? Co jsem to udělal. Odtáhl jsem se a nespouštěl z něj oči ,,A-Akaashi... j-já... promiň já nechtěl..,, setřel si slzy a koukl se na mě. V očích měl obrovský strach a bolest. V hlavě jsem se proklínal za to že jsem se neovládl. Najednou se zvedl a odběhl do koupelny. Běžel jsem za ním ale před nosem mi zabouchl dveře a zamkl se.

V koupelně jsem na sebe pustil sprchu a bouchání na dveře jsem se snažil ignorovat.