Recenze podle mne [KVĚTEN 2023 OTEVŘENO]

32. I just love you

Po trochu delší době přicházím s novou recenzí, přičemž základní informace o příběhu jsou asi takové, že se jedná o romantickou knížku s nádechem dovolené, ale i tajemného kluka, na jehož identitu čtenář musí postupem času sám přijít. Dostává se nám jak strastí s brigádou v zábavním parku, tak pochmurných vzpomínek na minulost. Ale to už si ostatně můžete přečíst vy sami a pak mi třeba dát vědět, zda se ztotožňujete s mým názorem či k němu máte nějaké vlastní připomínky.

No a my klasicky začneme coverem. Na první pohled jsem si myslela, že se mi nelíbí, protože je příliš jednoduchý, ale když jsem se podívala podruhé, zjistila jsem, že je vlastně skvělý. Ty dvě postavy, trochu splývající s hlavní fotografií palmy, tomu dodávají šmrnc. A stejně tak i fialová barva celé obálky, za kterou teda dostáváš plus.

Následuje anotace. Když pomineme fakt, že máš hned v první větě chybu v čárce, není úplně špatná. Vlastně bych si příběh i ráda rozklikla, kdybych něco takového hledala. Jde spíš o to, že kdybys chtěla zaujmout širší spektrum čtenářů, tak ti to s takovou anotací asi moc nevyjde, jelikož co si budeme nalhávat, podobných a dokonce stejných popisků jsou tady stovky. Takže ano, anotace je to dobrá, ale nenávist přerůstající v lásku jsme už viděli tisíckrát. A když tam zmíníš jenom tohle... na druhou stranu, popis pocitů je to velice nadějný.

Celkově máš v příběhu části - a to především ty z pohledu kluka -, kde jsou pocity a emoce téměř hmatatelné. Dokážeš čtenáře přinutit, aby s hlavními hrdiny soucítil, chápal jejich strasti i radosti. Myslím, že tohle je jedna z nejsilnějších stránek celé knížky a já to chtěla zmínit hned takhle na začátek, protože si to první místo zaslouží.

Co bych ale měla rozepsat hned jako druhé - a už to není tak pozitivní -, je přímá řeč, v jejímž psaní neustále chybuješ. A to pak samozřejmě i trochu kazí čtenářův dojem, minimálně když je takový šťoural, jako já. Co přesně v přímé řeči děláš špatně? Rozhodně jsem si všimla, že místo čárky na jejím konci píšeš tečku, ačkoliv navazuje věta uvozovací. Následně právě ve větě uvozovací píšeš velké písmenko na začátku, leč se bezesporu jedná o větu uvozovací. No a jelikož se obávám, že jsem přímou řeč už vysvětlovala snad tisíckrát a tisíckrát ji ještě vysvětlovat budu, dovolila jsem si sepsat takový souhrn, který od teď budu do recenzí vždycky vkládat, jakmile narazím na chyby v přímé řeči:

Přímá řeč, to je jedno velké téma, které je pro psaní příběhů velice důležité. A bohužel, až příliš pisálku z wattpadu ji píše špatně. Když pomineme fakt, že anglické uvozovky ("...") používá také mnoho lidí, kteří píší česky, setkala jsem se s mnoha způsoby. Nejspíš zde nejde tak úplně o uvozovky samotné (česky správně „..."), jako o navázání věty uvozovací na onu přímou řeč.
Pokud máme přímou řeč, na níž navazuje věta uvozovací, píšeme na jejím konci čárku (např. „Půjdu nakoupit," prohlásila Anička.), otazník (např. „Můžu jít nakoupit?" zeptala se Anička.), vykřičník (např. „Půjdu nakoupit!" vykřikla naštvaně Anička.), nebo tři tečky (např. „Já..." nechala Anička vyznít větu do prázdna.). Důležitým faktem každopádně zůstává, že na začátku věty uvozovací píšeme malé písmeno.
Pokud máme přímou řeč, které věta uvozovací předchází, píšeme tečku (např. Anička odhodlaně prohlásila: „Půjdu nakoupit."), otazník (např. Anička si nejistě uhladila lem šatů a zvedla ke svému otci krotký pohled, načež se tiše optala: „Můžu jít nakoupit?"), vykřičník (např. Anička naštvaně dupla a vykřikla: „Půjdu nakoupit!"), nebo tři tečky (např. Anička nechala větu vyznít do prázdna: „Já nevím, jestli jsem koupila mléko..."). Na to pak navazuje věta velkým písmenem, která už není uvozovací a přímo se netýká předešlé přímé řeči.
Poté máme přímou řeč bez věty uvozovací, kde se píše tečka (např. „Půjdu nakoupit." Anička se zvedla od stolu, zamávala mamince a odešla se připravit do obchodu.), otazník (např. „Můžu nakoupit?" Nečekala na odpověď a odběhla si pro nákupní tašku.), vykřičník (např. „Půjdu nakoupit!" Vstala ze židle a práskla naštvaně dveřmi.) a tři tečky (např. „Já nevím..." Anička si prohrábla vlasy a zoufale si pohrávala s lemem sukně.). Je to příklad toho, co jsem popisovala na konci minulého odstavce - na přímou řeč navazuje věta velkým písmenem, která už není uvozovací a přímo se netýká oné přímé řeči.

Tak, to bychom měli a můžeme tedy načít druhé velké téma v oblasti mé kritiky vůči tvému dílu. A když říkám velké, tak tím myslím opravdu velké, protože souhrnný pojem překlepů a chyb z nepozornosti obsahuje minimálně několik bodů. Vlastně ani nevím, u čeho začít, takže to vezmu popořadě tak, jak jsem si to zapsala do poznámkového sešitu.

Chybějících slov či písmen si nejde nevšimnout. Být tebou, zaměřila bych se na přečtení si každé kapitoly ještě před tím, než ji vydáš. Tím možná vychytáš i ostatní překlepy, které jsou další věcí, jíž jsem chtěla zmínit.

Poté tu máme takový menší mišmaš s velikostí písmen. Možná to byl ojedinělý případ, ale tak mě uhodil do očí, že jsem to sem prostě musela zařadit. Jména se vždycky píší s velkým začátečním písmenem a neexistuje žádná omluva. Ať už je to Locika, Šípková Růženka nebo Darion.

Posledním podbodem oněch překlepů a chyb z nepozornosti jsou čárky, které tak nějak vytýkám téměř v každé recenzi a jsem si jistá, že je ani já sama nemám stoprocentně v pořádku. Jak říkám - čárky jsou nutné zlo, kterým trpí asi všichni autoři. Nebo vlastně spíš všichni, kteří používají náš krásný a těžký český jazyk.

Poslední velká kritika, jíž budeš muset vydržet, se týká pravopisu. Jasně, dá se to číst, ale člověk občas protočí oči nad naprosto základními chybami. Zároveň je až směšné, že dokážeš v jednom odstavci napsat nejprve brygáda, potom brigáda a nakonec zase brygáda, přičemž když jsem viděla první a poslední případ, myslela jsem, že půjdu brzy skočit z mostu. Já nevím jak tebe, ale mě to teda fakt bije do očí. Takže prosím, nestřídej několik způsobů jednoho slova. Myslím, že už by i lépe působilo, kdybys to tam třikrát měla špatně - takhle to totiž vypadá, že sama nevíš, jak se brigáda píše správně.

Ale abych nebyla jenom negativní, našla jsem i pár věcí, které se mi opravdu líbily. Když pomineme ony boží popisy, ať už emocí či prostředí, velice oceňuji nápad toho, že jednou za pár kapitol nahlédneme i do hlavy jiné postavy, než je hlavní hrdinka Chrystal. Tady bych ti možná jen doporučila upozornit na změnu pohledů, ale jinak je to tip ťop.

Z postav mám pak nejraději Dariona, protože i když je v podstatě bad boy se špatnou minulostí a křehkým vnitřkem podle šablony mnoja jiných knih, jeho postupný vývoj se mi zamlouvá. Sice jsem příběh nepřečetla celý, takže ještě přesně nevím, kam to s ním všechno dospěje, ale prostě se mi opravdu líbí, jak to zatím vypadá. A je vidět, že sis na propracování jeho charakteru dala celkem záležet. Jo a mimochodem, Darion je totálně úžasný jméno, plusové body za to.

Tak dámy a pánové, to bude pro dnešní recenzi obávám se vše. Mrkněte na příběh, protože autorku další čtenáři určitě povzbudí k vyladění chyb, a dole zanechte komentář o tom, jak se vám můj dnešní názor líbil. Zároveň se chci moc omluvit za neaktivitu, musím se přiznat, že při recenzování téhle knížky jsem se trochu sekla, takže vím, že někteřízájemci už čekají v řadě měsíců. Ovšem pokusím se teď trochu pohnout a konečně se vrhnout na další objednávky. Přeji vám hezký zbytek noci,
Annaeli2.