Recenze podle mne [KVĚTEN 2023 OTEVŘENO]

42. Znepokojivé povídky

Mí nejdražší čtenáři, vítám vás u nejnovější recenze na sbírku povídek od TaronAksile ! Ano, slyšíte správně - tentokrát se nebude jednat o jeden dlouhý a navazující příběh, nýbrž jednokapitolové jednohubky, které mi i tak daly pěkně zabrat. Pokud hledáte prapodivné, absurdní či filosofické povídky, rozhodně to bude něco pro vás. Teď už pouze upozorním na možné spoilery a pojďme na to!

Název mě trochu zmátl, protože po přečtení několika povídek jsem zjistila, že jsem kvůli němu čekala něco úplně jiného. Ačkoli horory ke svým recenzím nepřijímám a tím pádem to horor v pravém slova smyslu ani být nemohl, stále se mi podvědomě vybudovala očekávání strašidelných či děsivých povídek. Nakonec jsem od toho dostala něco úplně jiného, ale když se nad tím tak zamyslím, znepokojená jsem celkem byla, takže název ve finále docela sedí.

Cover má nesprávná očekávání hororových povídek jen navýšil, jelikož působí děsivým dojmem. Nedokázala jsem rozluštit, co je na něm vyobrazeno, nicméně to vlastně ještě podněcuje ono tajemno. Jedinou maličkou výtkou, kterou mám, je nevýraznost textu. Název bych trochu ztučnila, jelikož se v obrázku lehce ztratí. Jinak se mi však obálka velice zalíbila.

Máte před sebou sbírku povídek různorodých subžánrů a forem. Ačkoliv každá z nich vypráví zcela jiný příběh, všechny mají jedno společné - pokouší se hnout Vašimi city.
Sbírka je určena všem, kteří se tu a tam zamýšlí mad životem a smrtí.
Při četbě některých z povídek zabrouzdáte do existencialistických až filosofických rovin, zatímco čtení jiných Vám otevře dveře do smyšlených či absurdních světů. Jindy pak vniknete do myslí postav ocitajících se v hrůzných situacích.

Věřím, že vymyslet anotaci, která by vystihovala několik různých povídek a zároveň nalákala čtenáře, je pěkně tvrdý oříšek. Ty ses s ním popasoval, řekla bych, dobře. Nastíníš, ale neprozradíš. Možná jen ohledně posledního odstavce mám trochu smíšené pocity, jelikož po jeho přečtení bych čekala nějaká odborná pojednání o psychologickém vývoji člověka či vysokoškolskou práci o smyslu života. Jednoduše řečeno - někdy není úplně dobrá volba používat tak pompézní slova, ač musím na druhou stranu uznat, že jakožto na člověka, jenž si rád hraje se slovy, to na mě osobně dosti zapůsobilo.

No a jelikož tohle není tak úplně klasická recenze, nebude mít ani obvyklý formát. Nejprve rozeberu povídky zvlášť (a to hned po jejich přečtení, aby se mi nepletly), načež na konci bude celkové shrnutí.

Procitnutí:
Takže, kde začít. Nejspíš by bylo fér tě nejprve upozornit, že specificky o téhle povídce jsem se musela radit s několika kamarádkami, na jejichž postřehy a názory budu občas odkazovat. Proč? No protože jsem byla hrozně zmatená. Čím? Vším. Ale vezměme si to popořadě. (Ještě bych možná měla poznamenat, že tuto část recenze píšu hned po přečtení téhle první povídky.)

Musím uznat, že pravopis máš dobrý. V podstatě žádné opakované chyby, ba ani překlepu, jsem si nevšimla, což je určitě dobrá práce. Jedinou neřestí, jíž jsem během čtení objevila, je špatné používání mi/mě/mně. Tohle bude pravděpodobně zapříčiněno krajem, v němž žiješ, protože vím, že kupříkladu moji kamarádi z Moravy si to také často pletou. A v čem onen problém spočívá? Místo mi se několikrát vyskytl tvar mě/mně. V hovorové češtině či dialozích to zase tolik nevadí, nicméně v psané formě to nepůsobí vůbec dobře (např. Opět vidím záři a obličej hlavou mně probíjí elektřina a hlasitě duní zvuk zrnění, nebo Srdce mně buší.), zvláště pak v případě, kdy to ke všemu ani není napsáno dobře (např. Sedíme na lavičce, první kapka mě padá na hřbet ruky, chvíli trochu studí, ale příjemně, potom se ohřeje a sklouzne do trávy.). Jinak ale jak říkám zvládáš pravopis a gramatiku na jedničku.