Brother》Henyang [ ✔ ]

『2』

    Mario kart jsme společně hráli necelé tři hodinky, než jsem šel vařit oběd.

YangYang zůstal v pokoji a místo Mario kart, si do nintenda dal jinou hru. Myslím Pokémon, ale tím si nejsem úplně jistý.

V kuchyni jsem si nachystal vše potřebné a pustil se do vaření. Samozřejmě jsem vařil oblíbené jídlo YangYanga, abych měl jistotu, že bude jíst.

Když jsem měl všechno hotové, nachystal jsem to na talíře, které jsem položil na stůl a zbytek uschoval na druhý den.

,, Yangu, oběd je hotový. " zavolal jsem na něj, abych mu oznámil, že jídlo je připravené.

Já si sedl ke stolu a YangYang udělal to samé, když přišel za mnou.

,, Dobrou chuť. " popřál jsem mu a začal jíst. Yang mě ignoroval, a také začal jíst.
,, Dneska je venku hezky, a tak mě napadlo, že bychom mohli jít na hřiště. " navrhl jsem.

,, Hřiště ? " koukl na mě, což zapříčinilo, že veškeré sousto, které měl na lžíci, mu spadlo zpět do talíře.

,, Uhm. " přikývl jsem.
,, Dlouho jsme spolu nikde nebyli. "

,, Nemám tě rád. " řekl důvod, proč spolu nikam nechodíme.

,, Yangu. " zamračil jsem se a povzdechl si.
,, Takže to mám brát jako ne ? "

YangYang přikývl a opět se věnoval jídlu. Já si jenom povzdechl a udělal to samé.

Po jídle jsem uklidil nádobí a YangYang mezitím odešel do svého pokoje.

To už není normální. Když byli naši rodiče s námi, tak mě měl rád, ale teď ?  Teď jsem rád, když si spolu zahrajeme aspoň jednu hru.

,, Ano ? " zvedl jsem mobil, který mi začal vyzvánět.

,, Ahoj, Hendery. " ozval se vesele můj kamarád.

,, Ahoj, Lucasi. " pousmál jsem se.
,, Pročpak voláš ? " zeptal jsem se.

,, Chtěl jsem se zeptat, jestli bych se mohl stavit. "

,, Jo, jasně. " souhlasil jsem.
,, Yang bude rád, že tě zase vidí. " poznamenal jsem.

,, A já zase ho. " přiznal.
,, Tak za deset, možná patnáct minut, budu u vás. "

,, Dobře, zatím ahoj. " rozloučili jsme se a já hovor ukončil. Mobil jsem položil na stůl a šel za bratrem.
,, Yangu ? " dvakrát jsem zaklepal.

Po chvíli mi přišel otevřít.
,, Ano ? "

,, Za chvíli za námi přijde Lucas. " oznámil jsem mu s úsměvem na tváři.

,, Lucas ? " vykulil nadšeně oči.
,, Já se tak těším. " zasmál se nadšeně a vyletěl z pokoje, aby si mohl sednout před vchodové dveře.

Tohle dělá vždycky, když má přijít někdo, nebo něco, na co se těší.

,, Bude tady ještě za dlouho. " pověděl jsem mu, když jsem přišel za ním.

,, To je jedno. " namítl a zůstal sedět. Neustále dveře hypnotizoval pohledem.

Zakroutil jsem nad ním hlavou a zalezl do kuchyně a začal dělat kafe. Během chvilky to bylo hotovo, a tak jsem kávu nalil do hrnků, které jsem následně dal na stůl.

,, Už je tady ! " vykřikl YangYang a otevřel dveře.
,, Lucasi ! "

,, Ahoj, Yangie. " Lucas ho pozdravil.
,, Můžu tě objat ? " zeptal se a čekal na svolení.

A jelikož YangYang má Lucase rád, tak to povolil. Já ho neobjal už... Už pár let.

Lucas na nic nečekal a mého bratra hned objal.

,, Chyběl jsi mi. " YangYang mu objetí oplatil.

Ouch, to bolelo.

,, Ty mě taky. " Lucas ho pohladil po hlavě.
,, Něco jsem ti přinesl. "

,, Opravdu ? " Yangovi oči se ještě víc rozzářily. Aspoň někdo ho dokáže rozveselit.

,, Uhm. " Lucas přikývl a pustil ho z objetí.
,, Tady to máš. " podal mu tašku s oním dárkem.

YangYang si ji hned vzal a vyfahl z ní plyšáka, Mario plyšáka, abych byl přesný.

,, O můj bože ! " plyšáka ihned objal.
,, Děkuji moc. " radostně začal skákat.

,, Není vůbec zač. " Lucas se pousmál a podíval se na mě.
,, Ahoj, Hendery. " pozdravil mě.

,, Ahoj. " pozdrav jsem mu oplatil.
,, Udělal jsem kafe. " oznámil jsem mu a vyzdvihl do vzduchu hrnek s kávou.

Lucas přikývl, něco řekl Yangovi a přišel za mnou.

,, Divím se, že tě nechal za mnou jít. " uchechtl jsem se a koukl na Yanga, který seděl na pohovce a hrál si se svým novým plyšákem.

,, Slíbil jsem mu, že se za ním za chvíli vrátím. " Lucas si sedl ke stolu a napil se kávy.

Kývl jsem.
,, Víš o tom, že mu nemusíš pokaždé něco koupit, když jdeš k nám. " podíval jsem se na něj, a také se napil kávy.

,, Vím. " přikývl.
,, Ale já chci. " usmál se, jakoby nic.

,, Rozmazluješ ho. "

,, To by jsi měl dělat ty. " opáčil.
,, Jsi jeho bratr. "

,, Kterého nemá rád. " připomněl jsem mu.

,, Hendery... " vydechl a odmlčel se. Nejspíš hledá správná slova, co říct.
,, Zlepší se to. "

Nic lepšího vymyslet nemohl...

,, To mi říkáš vždycky. " řekl jsem mu.
,, Pokud se naši rodiče zničeno nic neobjeví, tak to zůstane takhle. "

,, Určitě ne. Musíš mu dát jen čas. "

,, Kolik času mu mám ještě dát ? " trochu jsem zvýšil hlas.
,, Je to několik let, Lucasi, tohle ani čas nespraví. " sklopil jsem pohled.

,, Jdu za ním. " Lucas se zvedl a šel za Yangem.

,, Bože. " vydechl jsem a napil se kávy.

Dej mu čas, dej mu čas.
Mu se to opravdu lehce řekne, když ho má rád pořád.

Taky bych byl rád, kdyby se to vrátilo do starých časů, kdy měl rád i mě a celá naše rodina byla pohromadě.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další kapitola je zde !
Snad vás příběh nenudí.

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere