Have mercy on me

IX.

Zdravím vás, moje hvězdy!
To si tak píšete kecy k prezentaci a ani si neuvědomíte, že už je po půlnoci. Oh well, stane se

Rozhodla jsem se, že natahovat vás další týden, jen abyste si počkali na poslední kapitolu není fér, takže až dočtete tuhle, pokračujte rovnou na tu poslední. 

Užijte si to! A varuju, bude zase hanbatá gymnastika.

"Zlobím se na tebe."

Steve se zaraženě otočil od okna, ze kterého posledních pár minut sledoval blesky osvětlující oblohu a hustý déšť. Tony stál za ním, ruce spuštěné podél těla a v očích napůl zoufalý, napůl rozzuřený pohled. Steve ztěžka polkl, ale neřekl ani slovo. Ale to nevadilo. Tohle znal, Tony se dostal do bodu, kdy byl připravený říct vše, co mu leželo na srdci. K tomu verbální odezvu zatím nepotřeboval.

"Mám na tebe šílený vztek, ale ne kvůli toho, cos mi řekl. Ale protože jsi mě tady nechal a neřekl jsi ani slovo. Nechal jsi mě a Harleyho za sebou a šel dělat něco tak zatraceně nebezpečného na vlastní pěst!"

Křičel. Ne z plna hrdla, ne pořádně od plic - Harley přece jen spal pár metrů od nich - ale přesto křičel a ty nádherné hnědé oči, které Steva tolikrát vytáhly z temnoty, se zaleskly slzami. Jestli vzteku nebo smutku, tím si nebyl jistý.

"Furt mi říkáš, že to bylo, abys nás bránil, ale kdo bránil tebe? Máme si hlídat záda, Steve! Já tobě a ty mě. A tys to porušil!"

Tony udělal krok dopředu a uchopil Stevovu tvář do dlaní. Díval se mu do očí a hrudník se mu prudce zvedal.

"Nemůžu o tebe přijít," řekl a hlas měl zlomený. Veškerá bojovnost z něj vyprchala. "Nemůžu. Nemůžu! A kdyby se ti něco stalo, kdybys to nepřežil, žil bych celý život s tím, co jsi mi před odchodem řekl. Nenáviděl bych tě."

"Tony-"

"Miluju tě, ty idiote." Teď už šeptal a ruce se mu třásly. "Nemůžeš mi tohle dělat. Nemůžeš mě tu nechat a riskovat vlastní život. Nemůžeš. Slib mi, že tohle už neuděláš."

Steve mlčel. Díval se mu do očí a viděl, že v nich řádila stejná bouře, jako venku.

"Jsme tým, ty a já. Jak v práci tak v životě. Nemůžeš jet sólo a čekal, že ti to odkývu. Věříš mi ještě vůbec?"

"Samozřejmě, že ti věřím," štěkl po něm, najednou dopálený, a jediným pohybem ho přitlačil ke zdi. Chtěl říct ještě něco, ale slova mu uvízla v hrdle. Oba dýchali zprudka, zírali jeden na druhého a atmosféra houstla. Venku zazněl hrom a déšť bičoval do oken.

Tonyho oči klesly níž, olízl si rty. A Stevovi se rozběhlo mravenčení po celém těle.

Ten první polibek byl až moc prudký a naléhavý, až jim o sebe cvakly zuby. Tony mu zarýval prsty do ramen, Steve ho držel pevně za boky a oba klopýtali k ložnici. Stevova košile skončila na zemi ještě přede dveřmi, než je kopnutím zavřeli.

Postel pod nimi nepříjemně zavrzala. Oblečení se brzy kupilo na zemi a ani jeden nebyl ochotný se přestat dotýkat toho druhého. Tony tiskl Steva do matrace a líbal ho na rty a na krk, kousal ho a tvořil tak značky, které stejně do rána zmizí. A Steve miloval každou vteřinu.

Obrátil tvář do polštáře a Tony pevně sevřel jejich propletené prsty. Ležel Stevovi na zádech, vzdychal mu do krku a pohyboval boky v mučivě pomalém tempu. Bouře pocitů a vjemů, které si odepírali tak dlouho, zaplavila je oba.