Jednodílovky ze světa Harryho Pottra

Snamione

Sev a Hermiona se vzaly a žili spolu šťastně až do smrti

Ne to byl jen vtip 😂😂😂

Jednoho dne kdy slunko svítilo na všechny strany se Hemriona rozhodla jít k jezeru bylo hezky na to že byl večer. Hermiona si sedla na břech a opřela si záda o strom. Začala si porukovat svoji oblíbenou píseň vytáhla si z hábitu knihu a začala jí číst. Jarní vánek jí prolézal mezi prameny kudrnatých hnědých vlasů. Hermiona se cítila uvolněná a uklidněná.

„Co tu děláte?" uslišela stál tam Snape.
„Čtu" odpověděla mu z klidem.
„To je moje místo na čtení!" vykřikl jako malí naštvaný děcko které nedostalo sušenku.

„No a?" r4ekla Herm nepoznávala se protože tohle by taková špetka jako ona nikdy neřekla.
„Odebírám Nebelvíru 80 bodů za vaši drzost zítra v 21:30 budete u mně v kabinetu dostanete trest!" zarval a odešel pryč.Hermiona se rozbrečela proč je na ni tak zlí? Vždyť ona ho miluje

- - - - - - -

Zítřejší den chodila Hermiona jako tělo bez duše. Ještě nikdy trest nedostala a teď když ano tak od čolvěka vedle kterého si přála usínat.

„Co je ti?" zeptal jse Ron který do sebe cpal toust s máslem.
„Nestarej se" řekla už se fakt nepoznávala a začínal se z ní stávat její vzor Snap.
„Nebuď hnusná jdeme Harry" a odešli.

Hermiona se vidala do knihovny a přečetla si tam nějakou knihu o přeměňování. Když se podívala na hodiny zjistila že už je půl desáté a tak vyběhla s knihovny jak nejrychleji to šlo a zamířila do sklepení. Jakoby toho nebylo málo potkala Malfoye.

„Heleme se šmejdka přišla" Hermionu to naštvalo tak mu dala pěstí a utíkala dál. Ke Snapeovému kabinetu dorazila s desetiminutovým spožděním a zaklepala a vrthla dovnitř Snape nikde.

Najednou jí něco objalo ze zadu a ona se lekla. Dalo jí to pusu na zadní část hlavi tam kde jsou vlasy. Otočila se a než se stihla vspamatovat na její rty se přicucli nějaké další...... Byli Snapeovi.

Hermiona mu to po chvíli začala opětovávat užívala si každé otření jeho pusy o tu její. A když jim došel kyslík odtrhly se od sebe a pohlédli na sebe.

„Jak....Co.. Já to nechápu" řekla zmatená Hermiona ale vůbec jí to nevadilo. „Miluju tě už od prvního okamžiku co jsem tě spatřil. Horozně mi připomínáš Lili" usmál se a pohladil mě po tváři.
„Já tebe taky!" řekla jsem a objala ho.

Někdy věci nemusí být tak jak se zdají.

Tak co říkáte na moji první jednodílovku? Líbí se vám? Chtěly byste pokračování? Nebo snad jednodílovku na přání? Komentujte a lajkujte pro další díly ❤️

~Aďuška