Love from Greece

4. Kapitola

Dneska je úterý a odlétám za tátou do Řecka. Už se nemůžu dočkat až si půjdu zaplavat do toho krásného moře vedle kterého má můj táta obrovskou vilu. Máma mi říkala že budu mít pokoj s balkónem směrem na to moře takže se každý večer budu kochat tou krásnou vyhlídkou se skleničkou vína v ruce. No dobře tak bez skleničky, ale i bez ní je to moc hezká představa.

Už mi za chvíli poletí letadlo a tak jsem se rozloučila s mámou. Bude mi hrozně moc chybět. Celý let jsem prospala, takže mě letušky potom musely budit. Jen doufám že jsem nechrápala, protože to by byl obrovský trapas.

Na letišti jsem čekala na tátu, měl mě tam vyzvednout v 16:30 on ale přišel až v 17:30.  Alespoň už o tátovi něco málo vím. Chodí pozdě. Když už mě vezl domů, tak jsme si tak navzájem odpovídali na různé otázky ,, A co škola?" nechápu proč se mě zeptal zrovna na tohle ,,No, já ehm...no celkem dobrý." zamumlala jsem. Tuhle otázku ze všech otázek na světě nejvíc nesnáším. Celá cesta byla nepříjemná. Těšila jsem se hrozně moc až si dám studenou sprchu, protože jsem se celý den potila.

Do tátovi vily jsme dorazili v 18:30. Když jsem vystoupila z auta a viděla tu obrovskou prosklenou vilu na pláži, úžasem mi spadla brada. Myslím že si toho táta všimnul, protože se začal smát. Potom mi vytáhl kufry z auta a šli jsme dovnitř. Málem jsem omdlela když jsem vešla. Obrovský krásný lustr visel na vysokém, bílém stropu. Všude byla mramorová podlaha a uprostřed široké chodby bylo zatočené, mramorové schodiště. Táta mě zavedl po tom schodišti až do mého pokoje. Zastavili jsme se před bílými dveřmi se zlatou klikou. ,, Tak tohle je tvůj pokoj, určitě si ho budeš chtít prohlédnout, ale já už musím jít na jednu schůzku. Kdyby se cokoliv dělo tak mi zavolej." řekl mi táta uspěchaně a seběhl schodiště a odjel někam svým BMW. Já jsem opatrně otevřela dveře od svého pokoje. Když jsem viděla tu nádheru, musela jsem si radostí zakřičet. Podlaha byla mramorová (stejně jako po celém domě), a na ní huňatý bílý kobereček. Vlevo byla obrovská manželská postel do které jsem si hned hupsla a začala se pomalu propadat. Nikdy jsem v ničem tak měkkém a hladkém nebyla. Na právé straně byl stůl se židlí a vedle stolu zrcadlová skříň. Na krásném vysokém stropě byl opět nějaký lustr. Jedna celá stěna (ta směrem k moři) byla celá prosklená. Závěsy které ji překrývali byly bílé a jemné. Rozhodla jsem se že se podívám na ten výhled a tak jsem ty závěsy roztáhla. Byla to taková nádhera že jsem se z toho málem počůrala (koupelny byly taky mramorové). Všechno bylo prostě mramorové  až mě to začalo i trochu děsit. Když se setmělo rozhodla jsem se jít spát do té propadavé postele. Usnula jsem do vteřiny. Jen nechápu proč se mi zdálo o létajících ovcích.