5. Kapitola

24 5 0
                                    


Vzbudila jsem se v šest hodin ráno. Už jsem neměla svůj příšerný budík, ale místo něj teď mám nějakou věc která začne šumět jako moře a do toho tam hraje uklidňující hudba. Vstala jsem a oblékla si měkoučký župan. Šla jsem dolů do jídelny kde už byla nachystaná snídaně. Vedle ní byl lísteček a na něm hezkým písmem napsáno: Autobus do školy ti jede v půl osmý
                                  Táta

Najedla jsem se a šla jsem si vyčistit zuby. Pak jsem se oblékla, nalíčila, učesala a šla jsem ještě do jídelny uklidit po snídani. Když jsem tam ale přišla bylo všechno uklizené. Hrozně jsem se lekla když na mě začal mluvit ženský hlas. Otočila jsem se a za mnou stála nějaká žena. Měla černé vlasy svázané do drdolu, hnědé oči a opálenou pleť. Bylo jí asi tak kolem třiceti let. Chvíli na mě mluvila řecky, potom jí ale došlo že jí moc nerozumím a začala mluvit anglicky. Pak mi řekla že je hospodyně a že tady uklízí a vaří. Poprosila jsem ji aby mi ukázala kde je autobusová zastávka. Když mi přijel autobus tak jsem se s ní rozloučila. Ona je tak moc milá že to není ani možný.

Ve škole jsem trochu bloudila. Naštěstí se mi povedlo trefit do třídy.Sedla jsem si do první lavice u okna (jinde místo nebylo). Cítila jsem oči ostatních lidí na svých zádech. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. Nemohla jsem. Když začala hodina vstoupila do třídy naše učitelka. Měla hnědé vlasy i oči a černé šaty se jí vlnily při každém jejím kroku. Když mě viděla zavolala si mě ať jdu k ní před tabuli. Věděla jsem moc dobře co se chystá dělat ,,Takže tohle je vaše nová spolužačka. Jmenuje se Cleopatra..." rychle jsem ji ale přerušila ,, Říkejte mi jen Cleo prosím." Učitelka se na mě  usmála a pokračovala ve svém proslovu ,, Dobře , takže tohle je Cleo..." pokračovala tak že mě seznámila s každým ze třídy. Se všema jsem si musela potřást rukou a říct "ahoj, já jsem Cleo"  bylo to trošku trapný říkat své jméno pořád dokola. Jako poslední přišel na řadu nějakej kluk. Byl hrozně moc krásnej. Měl tmavé vlasy a modré oči do kterých jsem se hned pořádně zadívala. Vyslovila jsem své jméno co nejlépe to jen šlo. On mi řekl že se jmenuje Nicholas. Málem jsem omdlela když své jméno vyslovil. Panečku, on má tak nádherný hlas. Pak k nám přišla učitelka ,, Jak vás tu teď takhle vidím, tak mě napadlo, že by tě mohl Nick po naší škole provést." on se na mě s úsměvem podíval a řekl ,, To bych mohl. Teda pokud chceš?"  oplatila jsem mu úsměv a omámeně jsem odpověděla ,,To by bylo skvělý."  pak jsme se dohodli že se po obědě sejdeme před školou.

Celou prohlídku jsem vůbec nevnímala co říká ale spíš jak to říká. Kdykoliv jsme byli u oken a na něj svítilo slunce, byl přímo k sežrání. Celou dobu jsem mu koukala do očí a nebo na ty jeho rty, které jsem chtěla hrozně moc políbit.

Když už jsem jela autobusem domů, sedla si vedle mě jedna blondýnka ,, Ahoj Cleo. Já jsem Sophie, sedím za tebou v druhé lavici." ,, Jo, já vím sedíš myslím sama že ano." ,, Teď už sama sedět nebudu, protože bychom si mohly sednout spolu, jestli chceš?" ,, Jasně, moc ráda."  celou cestu jsme si povídaly. Sophie je hrozně moc ukecaná a vtipná. Dokonce jsem se dozvěděla že je to nejlepší kamarádka Nicka. A moje od teď taky.

Love from GreeceWhere stories live. Discover now