17. Kapitola

23 3 3
                                    

Viděla jsem tmu. Byla tak černá že jsem neviděla ani své představy. Bolela mě hlava a tělo mě pálilo. Najednou jsem slyšela náš zvonek. Pokusila jsem se otevřít oči. Chvilku jsem viděla rozmazaně pak se mi podařilo párkrát zamrkat a za skleněnými dveřmi jsem viděla Nicholase. Ležela jsem pod schodama a na vlasech jsem měla krev. Zkusila jsem se zvednout ale hrozně to bolelo. Pomalu jsem se plazila abych mohla Nickovi otevřít. Byla jsem šíleně unavená tak jsem si lehla na záda a zavřela jsem oči. Pomalu jsem přestávala vnímat Nicholasovo bouchání na skleněné dveře.
Po chvíli jsem slyšela neustálé pípání. Na hlavě jsem cítila obrovský tlak. Tělo mě už naštěstí nepálilo. Najednou si vedle mě někdo lehl. Chtěla jsem zjistit kdo to je a tak jsem začala pátrat po jeho ruce. Když jsem na ni konečně narazila slyšela jsem jak někdo říká mé jméno. Otevřela jsem oči a vedle mě byl Nicholas. Na křesle u postele seděla Leftera. Byla celá uplakaná. ,,Kde to jsem?" Leftera zvedla hlavu a měla obrovskou radost ,,Jsi v nemocnici Cleo. Spadla jsi ze schodů a byla jsi úplně spálená. Naštěstí tě doktoři namazali nějakou mastí na popáleniny a hned jsi začala pomalu blednout." ,, A proč mě bolí tolik hlava?" ,, Máš ji rozseklou. Ale neboj brzy se ti to určitě zahojí." po těch jejích posledních slovech jsem usnula.

Love from GreeceWhere stories live. Discover now