Jen tak si ležím ve vaně a snažím se soustředit na knížku, jen mozek nechce spolupracovat. Nalila jsem si další skleničku vína a snažila jsem se relaxovat. Z malého koupelnového, otevřeného okna se linul vzdálený štěkot a trochu možná křik, hlavně po teplém dni trochu chladný vzduch. Ležím jen tak ve vaně a říkám si "Je to jen panika, asi bych měla kouknout na zprávy. Lidi šílej když zavírají krámy dřív." V hlavě mi zněl něco jako varovný signál, něco jako uteč - "Héj!!!! Tahle loď jde ke dnu tak vyskoč a plav?!" Ale já ležím dál, užívám si vínka, pohody a snažím se zpracovat dnešní den, v duchu říkám svému mozku "Uklidni se, nic se neděje! Jen víc vzrušení než jsme zvyklí! A né, to nebude náš manžel, takový štěstí nás nepotká!" Každý z nás má takový ten den kdy diskutuje se svým vlastním rozumem a odporuje mu a to já mám více než je zdrávo, ale nejsem blázen jen sama! Ponořím se do vody plné bublin a budu doufat že ten hlas zmizí a ten hluk venku utichne. Musím ještě prohlídnout fotky z dneška abych je zítra rovnou vytiskla. Pořád vidím jeho obličej a jeho úsměv. Vím že byl jen zdvořilý. Taková kráska já nejsem aby se do mě takový pohledný chlap, bohatý a milý zamiloval! Musím to brát jako další práci. Jen pro vaší informaci - já jsem prokletá(asi osudem?) nic se mi zatím nedaří a nikdo kromě psa se mnou nezůstal. Každý kdo mi do teď tvrdil že mě miluje mi pak ublížil, všechny mé sny šly do háje. Do teď se držím jen myšlenkou na svůj vlastní ateliér, vyšší sny radši nemám. Stačí mi jen ateliér, zdravá hafinka a já! Myšlenky se mi rozutekly do všech možných stran a já nejspíš na chvilku usnula. Probudil mě štěkot psa. Hodně blízký, hlasitý a zuřivý. Nikdo krom mě v této ulici psa nemá, natož tak velkého na tak hluboký štěkot. Sedla jsem si ve vaně. Na koberečku před vanou ležela sklenka od vína a víno bylo už vsáklé do koberečku ale přes to dělalo velkou skvrnu. Pomyslela jsem si : "Moc jsem nepracovala a jsem unavená jako když jsem dělala v továrně." Nojo no psychika udělá svoje. Pomalu jsem vstala z vany a teprve teď jsem si uvědomila že ještě budu muset jít vyvenčit Glorii. Neochotně jsem jednou nohou jsem stoupla na kobereček, byl mokrý jako kdybych koupala hrocha a né sebe. Podívala jsem se pod nohy. Můj výraz by potřeboval foto- totál vyděšený!!! Na koberečku krom sklenky a vína (samozřejmě mých bosých nohou) byly i vyznačené červené tlapky Glorinky které byly znát lehce i na dlažbě a pomalu se ztrácely v chodbě! Kdyby do mě teď někdo bodnul nožem ani kapička krve by neukápla. Kamkoliv v domě jdu nechávám otevřené dveře tak aby Glorií mohla jít za mnou. Jestli jsem usnula a spadla mi sklenka, kde je flaška? Nerozbila se? Glorinka se pořezala? Ani jsem se neutírala a rovnou vklouzla do županu. Už jsem se chtěla rozběhnout po stopách když jsem si všimla že flaška stále stojí na vaně, přesně tam kde jsem ji nechala. Znovu jsem se podívala dolu, třeba jsem měla jen rozbouřenou fantazii. Ne neměla!! Ty stopy tam byly pořád, ale když jsem se zadívala pořádně vedly z chodby do koupelny a zase zpět do chodby. Skoro jako kdyby Glorie do něčeho vběhla v kuchyni, pak chodbou ke mě do koupelny a pak zas zpátky do kuchyně. Nejsem slečna Márplová ale to by odpovídalo. Že by se ta potvora vrhla na kompoty, přesnídávky a naložené ovoce co mi dala maminka?! No tak to teda ne "slečinko" za to půjdeš na chodbu a né spát ke mě do postele!!! Pořád ale tady byly stopy jakoby od krve? Jak by mohl pes otevřít zavařené třešně?? Že by sousedi měly večírek, který jsem zaspala a Glorinka (společenský pes) se chtěla družit??Třeba je naštvala a oni zase házely flašky ke mě na ten kousek zeleně co jsem si mohla dovolit. Nebylo by to poprvé co jsem u sebe našla spoustu střepů. Koukla jsem na maličké hodinky co jsem měla v koupelně-podle nich jsem ve vaně strávila tři hodiny!! Ne to není možný. V koupelně jsem byla tak čtvrt hodinky pak už je voda ve vaně studená. Jen v županu jsem vyběhla na chodbu a pozorovala stopy, byly na pohled krvavé! Ach to né!!! Moje miminko Glorinka si ublížila a já si spím ve vaně?! Sledovala jsem slábnoucí stopy a dovedly mě do maličkého obýváku, kde ležela spokojená Glorie na svém plyšovém pelíšku. Prozkoumávala jsem nejen její tlapičky skoro lupou, ale žádné zranění neměla?! "SAKRA" tak co to bylo, nebo KDO??? "Musím to zjistit!!" Pomyslela jsem si, ale nejdřív se na to obléknu. Můj župan skrýval jen část mého né úžasného těla a nechtěla jsem děsit sousedy. Vydala jsem se do ložnice pro tepláky, triko, mikču a spodní prádlo. To snad zakryje moje nedostatky a vydala jsem se do mojí malé zahrádky.
