Třináctý kraj [oneshot THG ff]

Třináctý kraj

POV Peeta

Katniss střílí na jednoho muta a ten padá dolů. Zrychleně oddechuji od námahy, kterou jsem musel vynaložit na to, abych vyšplhal na zlatý roh hojnosti, když tu mě někdo zvedá na nohy a zarývá předloktí do krku. Stěží můžu dýchat, cítím jak mi pomalu začíná hučet v hlavě. Je mi však jasné, kdo mne drží. Cato.

Katniss se v té chvíli otáčí a lapá po dechu. Míří na nás a já se chabě pokouším vymanit z Catova sevření.

"Střel mě a spadneme oba." slyším jeho hlas u ucha i jeho sípavý smích. Dívka před námi to rozmýšlí. Pak prudce udeřím Cata loktem do břicha, zavrávorá a pustí mne, padá dolů z rohu hojnosti. Muti už zase vyjí a vrhají se na něj, ale má kolem sebe tu síť a zbraň a já vidím, že bojuje.

"Katniss!" volám šťastně a vrhám se k ní. Ignoruji bolest ve stehně i vše kolem. Ona pustí luk, obejme mne, zaboří mi hlavu do ramene. "Peeto," šeptá. Nevšímá si bojujícího Cata, stejně jako já. Víme, že dluho nevydrží, ani s tou ochrannou sítí. Obejmu ji také. "Katniss." vydechnu. Odtáhnu se od ní, vezmu ji kolem pasu a i s ní se otáčím a prudkým pohybem do ní strkám. Vykřikne, oči má vytřeštěně hrůzou, chvíli balancuje na kraji, ale znovu do ní strčím. Padá rovnou doprostřed smečky mutů, kteří se na ni okamžitě vrhají a nechávají tak chvíli na oddech pro blonďatého chlapce.

Natahuji k němu ruku. "Cato! Pojď, vytáhnu tě!"

Když si mne všimne, neváhá a skáče na roh hojnosti, chytá se mé ruky a já ho vytahuji nahoru. Chvíli tam leží, nehýbá se, jen oddechuje a snaží se uklidnit.

"Proč?" chraptivě vydechuje, jen co může mluvit.

Zvedám ho do sedu a opírám o svažující se část rohu. "Protože tě miluju." šeptám mu tiše.

"A Katniss? Vyhrát můžou jen dva ze stejného kraje."

"Vždyť víš, že ji nemiluju a jestli má někdo vyhrát, chci abys to byl ty." hladím ho po tváři a on na mne vyčerpaně hledí. Z škrábance na spánku mu vytéká krev a slepuje mu vlasy, zasychá na jeho tváři.

"Máš nějakou vodu?" ptám se a když mi podává lahev, kterou měl přivázanou u pasu, upíjím malý doušek. Pak si trhám pruh z trička, namáčím ho a opatrně smývám z Catovy tváře krev. Sedám si k němu. "Jsi ještě nějak zraněný?" ptám se starostlivě.

"Ne. Nic, co bys mohl vyléčit látkou a vodou." trochu se pousmívá a já v tom úsměvu vidím stopu úlevy, snad ze záchrany před jistou smrtí. "Co tvoje noha? Je to hodně zlé? Chodíš, jak vidím." ozývá se znovu.

"Katniss mi to ošetřila." vysvětluju a vzpomínám si na tu chvíli, kdy mne zranil. Po tom, co jsem pomohl Katniss utéci, vrhl se na mne se svým mečem. Bránil jsem se, ale nesnažil jsem se mu ublížit. A on mne sekl do stehna. Krvácelo to, sekl hodně hluboko. Ale poté si ke mě klekl, pomohl mi krvácení alespoň zčásti zmírnit a napůl dovedl, napůl dotáhl pryč, do kamenitého terénu, kde mne položil a podle mých instrukcí zamaskoval místa, na která jsem nemohl. Stále se mi omlouval. Pořád dokola. Ale já se na něj nezlobil. Chápal jsem to, ale on mi to stále stejně vysvětloval. "Musel jsem to udělat, promiň mi to, prosím," stále opakoval. Nakonec sevřel mou ruku a sklonil se ke mě. "Miluju tě. Už od první chvíle jsem tě miloval." šeptal a pak s ke mně sklonil a váhavě mne políbil. Na ústa, velmi jemně a velmi měkce. "Bude lepší, když zemřeš," rozloučil se se mnou tehdy.

Já ho také miloval. Od chvíle, co jsem ho uviděl. A stále ho miluji.

Teď se mi opět omlouvá, váhavě natahuje ruku k mé tváři a já se nechávám pohladit. Trochu se nadzdvihávám, nakláním nad něj a spojuji naše ústa v něžném polibku. Mým tělem projíždí vlna touhy a já ho musím líbat znovu a znovu, dravěji a vášnivěji. On mi polibky oplácí stejnou měrou, jeho ruce mne svírají kolem boků a já pokládám dlaň na jeho hruď. Cítím, jak se do mých rtů usmívá. Na okamžik naše ústa rozpojuji a hledím mu do očí. "Chci tě." šeptá. Znovu se ke mě natahuje a líbá mne, rukama vklouzává pod mé tílko. "Koukají na nás... Celý Panem..." špitám mezi polibky.