CHALUPA

Jak to vše začalo...

Ahoj, já jsem Tom. Ještě než půjdeme k věci, vám povyprávím, něco o moji rodině. Můj otec zemřel na rakovinu před 10 lety a moje mamka je na vozíku, protože měla autonehodu. Měla štěstí. Proto potřebujeme větší dům, protože bydlíme v paneláku a je tady hodně málo prostoru pro moji mamku. Na nic lepšího nemáme peníze, proto se moje babička nabídla abychom šli bydlet k ní. Moje babička je vdova. Dědu nám zatajila, protože se bála co na něj řekněme. Byl totiž Američan a pocházel z takové ne zrovna moc slušné rodiny. Jeho bratr v kriminálu, sestra se tam někde v baru točila na tyči a matka s otcem někde zfetovaní. Právě jen ten děda byl takový docela v poho co jsem tak slyšel. No a my jsme se rozhodli že tu nabídku přijmeme, protože bychom byli blbí kdybychom tu nabídku odmítli.

_____________________________

• Dnes je pondělí a já jdu do školy. Hned co se vrátím ze školy, musím si své věci dát do krabic. Zítra se už totiž stěhujeme a já to nechal na poslední chvíli. Už je konec června a máme poslední týden školy, proto ještě tento týden budu chodit tady a pak už mám domluvenou novou školu, která je blíže. Do školy vždy chodím s Luckou někdy s Natkou a někdy s Matym, ale někdy chodíme všichni společně. Vy je asi ještě neznáte, ale jsou to moji jediní nejlepší přátelé, ikdyž navzájem se moc nemusí.

N. Ahoj. Tak co jaký byl víkend?

• Tady už vidíte Natku. S ní se znám nejdéle a vždy je tady že všech první.

T. Jo ušlo to, akorát že každý den je pořád stejný a nudný.
N. No jo. A hele?
T. No?
N. Ty vlastně se zítra stěhuješ že?
T. No, bohužel je tomu tak.
N. Budeš mi moc chybět.
T. Jo, vy mě taky.
N. Ale budeme se ještě vídat ne?
T. No budu od tuď 100km, tak nevím. Ale jednou, nebo dvakrát za rok snad ano.
N. Jenom?
T. Bohužel no.
M. Čauky.

• A tady už je Maty, tak s ním se znám krátce, ale bavím se s ním nejvíce.

N a T. Ahoj
M. Tak co, těšíte se do školy?
T. Popravdě? Ne.
N. Ja taky ne.
M. Aha, vy máte teda náladu.
T. Tak když jsem byl přes víkend zvyklý chodit spát až po půl noci a teď jsem musel vstávat už v sedm.
M. No jo. A co ty Nati.
N. Mám to stejně jako Tom.
M. Aha. Já to mám tak, že jsem se už od včera těšil do školy a bedlivě se učil na písemku z chemky.
N a T. My píšeme z chemky?!
M. No, říkala to už minulý týden v pondělí a taky to psala do třídní skupiny.
T. A tak ty jsi takový šprt.
M. No ale aspoň se dobře učím, taky se to na známkách projevuje.
T. No a já se zase dobře neučím a taky se mi to podepsalo na známkách.
N. Mám to stejně.
M. Jaj.
T. Támhle už jde Lucka konečně.

• Lucka vždy chodí jako poslední a vůbec nechodí na čas. Vždy na ni musíme čekat a pak přicházíme do školy docela pozdě.

N. No konečně.
L. No tak na to jste už zvyklí snad ne?
T. Na to si nejde nezvyknout.
N. Náhodou já jsem si zvykla.
T. Tak ty, ty jsi taková neutrální. Nic ti nevadí.
N. A to je snad špatná vlastnost?
M. No jakoby i jo.
N. No tak jak se ti vezme že?
M. No.
L. Tak jdeme ne? Už tak jdeme docela pozdě.
T. Do prdele. Ono už je za deset.
N. Už?! Já musím sbírat mobily.
T. Stejně nechápu proč se musejí odevzdávat mobily.
N. Neasi.
L. Tak jdete nebo co?
N. Jo, jdeme.

(Ve škole v šatně)

Z. Budeš nám tady chybět. Bude tady takové ticho bez tebe. To neberu z urážky právě že naopak. Vždy tady byla s tebou sranda.
L. Přidávám se.
N. Taky.
M. Taky.
T. Ale tak ještě se uvidíme ve třídě. Ale jakože ta rozlučka bude velmi emotivní.
N. Budeme potřebovat kapesníky.
L. Ale neboj to zvládneš.
Z. Už nám zvoní na hodinu, musíme si pohnout.

(Ve třídě)

P. učitelka. Tady máme naše opozdilce.
T. Omlouváme se, měli jsme takovou citlivou chvíli.
P. učitelka. Já vám rozumím. Žáci postavte se. Jak jistě víte, dnes nás opustí váš spolužák a to je Tom. Snad se ještě někdy potkáme a popovídáme jako celá třída. Jestli chcete, můžete se rozloučit.

•Všichni ve třídě začali brečet a šli Toma obejmout.

P. učitelka. Tak a teď to co jsme si připravili pro tebe jako celá třída.
Celá třída: Tome, budeš nám tady velmi moc chybět. Už tady nebude taková sranda bez tebe. Doufáme že tě štěstí bude doprovázet celý život. Zapamatuj si nás a snad se ještě někdy uvidíme.
P. učitelka. A tady máš ještě něco na památku od celé třídy.
T. Památník kniha? Děkuji strašně moc.

•Tom se rozbrečel. A zase se všichni objali.

T. No, tak je čas jít. Budete mít moc chybět. A lepší třídu nikdy nenajdu.
P

. učitelka. Určitě najdeš, jen tomu musíš věřit.
T. Tak dobře.
P. učitelka. Určitě tě ještě něco dobrého potká.
T. No nic, je čas jít.
Celá třída: Ahoj!

•Tom se v šatně složil.

N. Tome? To bude v pohodě uvidíš fakt.
T. Nebude!
N. Věř tomu.
T. Nevěřím! Já nechci prostě pryč!
N. Ale něco končí a něco něčeho začíná.
T. Hm. A co když to nové něco bude blbé něco.
N. No to je hold život.
T. Tak to je pěkné na houby.
N. To dáš neboj.
T. Budu v tobě věřit.
N. No tak se vzchop a nebul.
T. Díky za tebe.
N. Ja za tebe a za to všechno. Měj se a hlavně štěstí.
T. Díky a čau.

(Doma)

T. Ahoj.
Mamka. Ahoj.
T. Mami, ty brečíš?
Mamka. Pojď sem. Musím ti něco říct.
T. Co se stalo?
Mamka. Tvoje babička....
T. Co se s ní stalo?
Mamka. Právě mi volaly kamarádky, že není mezi námi.
T. Prosím?!
Mamka. Ještě než jsi přišel mi volaly.
T. Neee!