CHALUPA

Teď máme jiné starosti

(O týden později)

Milý deníčku. Nemůžu uvěřit že je to už týden, co moje babička není mezi náma. Viděl jsem ji pár krát v životě, ale i tak se o mě starala když táta tady už nebyl a máma byla v nemocnici po autonehodě. Pořád mám v hlavě ten pocit, který mi proběhl po těle, když jsem se to dověděl. Připadá mi jako kdyby to bylo včera. Dnes se ale konečně stěhujeme, protože jsme tomu chtěli dát čas. Nechtěli jsme hned jít na tu chalupu. Pořád mám strach, ale věřím všem co mi řekli, že to bude dobré. Vemu si s sebou náramek štěstí od Natky, co jsem dostal k narozeninám. Už nikdy ho ze sebe nesundám...

Mamka. Tak pojď, jdeme už.
T. Jo, už jdu.

...Jsem zpátky
Tohle píšu přímo z cesty na chalupu. Už jsme ujeli pěkný kus a ani nejsme v polovině. Zatím jen jednou jsme stáli v koloně. Musím odklepat. Navíc chce se mi spát, takže dobrou...

Mamka. Tome, vstávej.
T. Co... co se děje?
Mamka. Jsme na místě.
T. To už?
Mamka. Ano. Vem ty věci dovnitř a otevř mi dveře.
T. Proč to tady tak smrdí?
Mamka. Tak protože tohle není nový dům. Ten už si něco zažil.
T. Máš pravdu.

*výstřel*

[Lukáš]
L. Co to děláte?
[Petr]
P. Tam uvnitř jsou zloději!
T. Mami? Slyšela jsi to?
Mamka. Dobrý den. Nechte mě to vysvětlit.
P. No to by mě zajímalo.
Mamka. Před náma tady žila moje maminka. Nedávno zemřela a my jsme dostali
P. To vám mám věřit?
Mamka. Chcete ukázat papíry jako důkaz?
P. No to teda.
Mamka. Prosím...
P. Aha... tak to byl omyl.
Mamka. A "omlouvám se" uslyším?
P. To není můj styl, nashle.
Mamka. Tome pojď. Teď máme jiné starosti...
L. Počkejte. Ten soused je úplné pako. S nikým tady nevychází a jak jste viděla, je agresivní a nebezpečný. Taky že byl 2x za mřížemi a léčil se v protialkoholické léčebně.
Mamka. To šlo vidět.
L. Nemohli byste dnes večer přijít na seznámení?
Mamka. Budu se snažit. Máme toho ještě co dělat.
L. Jo to chápu. Tak zatím.
T. Mami tak pojď.
Mamka. Už jdu.
T. Kdo to byl?
Mamka. Náš nový soused.
T. A co ten výstřel?
Mamka. To je už vyřešené.
T. Fajn. Slyšela jsi ten hrom?
Mamka. Ano, dones rychle ty poslední krabice, blíží se bouřka.
...
T. Stihl jsem to jen tak tak.
Mamka. Měl jsi štěstí, jinak by jsi zmokl jako slepice do pár sekund.
T. Ou. Vypadl proud.
Mamka. Takže jsme bez vody, bez jídla a hlavně bez elektriky.
T. Ještě že jsme nenakoupili, protože by se to hned zkazilo.
Mamka. No to máš recht.
T. Ale co budeme jíst?
Mamka. Přece nás pozval ten soused od vedle pozval na večeři.
T. Ty bys opravdu chtěla jít?
Mamka. No tak co. Jsme bez jídla a bez elektřiny, takže nemáme co dělat. A navíc se aspoň můžeme poznat se sousedem.
T. Tak když myslíš.
Mamka. Já nemyslím, já vím.
T. Tak fajn. A řekl ti v kolik?
Mamka. To ne, ale asi bude stačit když přijdeme kolem 6.
T. Však to je za chvíli.
Mamka. Cože?!
T. No je za pět.
Mamka. No tak to nestíhám.
T. Klid. Dělal jsem si srandu. Když ještě před chvílí byly 3, tak teď určitě nebude za pět 6.
Mamka. To mi nedělej.
T. No co. Sranda musí být ne?

...Milý deníčku, dnes jsme sem přijeli a je tady nádherné. Ale hned první den nám vypadl proud. Taky nás pozval náš nový soused na večeři, takže docela fajn...

*otevírání dveří*

T. Mami?
...

...Hm, tohle bylo divné. Dveře se otevřely samy od sebe...

*rozbití okna*

T. Aaaaaa!
Mamka. Co se děje?
T. Dveře se samy od sebe otevřely a pak se stalo tohle.
Mamka. Co přesně se stalo?
T. Já nevím prostě z ničeho nic se to okno rozbilo.

*třísknutí dveří*
T. Co se to děje?!
Mamka. Pojď rychle, půjdeme se ukrýt k sousedům.
T. Už běžím.

...

Mamka. Dobrý den. Nerušíme?
L. Vůbec ne. Právě dneska jsem vás pozval.
Mamka. Děkujeme.
L. Vidím smrt ve vašich očích, co se stalo?
Mamka. No slyšela jsem ránu, což bylo rozbití okna a rychle jsem přijela nahoru se podívat co to bylo za ránu. Když jsem přijela do místnosti, dveře se samy od sebe zavřely.
T. A taky se samy od sebe otevřely.
L. Tak to je podivné.
Mamka. Jak vidím, tak u vás proud jede.
L. Jede, proč se ptáte?
Mamka. U nás proud vypadl a asi už hodinu nejede.
L. Aha.
Mamka. A pojďme si tykat. Já nerada vykám simpatickým lidem.
L. Fajn, tak Já jsem Lukáš.
Mamka. Alice, těší mě.
L. Nápodobně.

⚠️ [Protože už víme jméno, tak nebudu pořád psát Mamka., ale pouze A.] ⚠️

L. Tak já vás provedu mým barákem. Než se udělá večeře to bude trochu trvat.
A. Dobře.
L. Tak tady si odložte věci.
D. Tati? Kdo to je?
L. Omluvte mě. Hned vás představím. Alice, tohle je David, můj syn. Davide, tohle je Alice, naše nová sousedka.
D. Dobrý den. A ty jsi kdo?
T. J-já jsem T-T-Tomáš.
A. Nemusíš se stydět.
L. My nekoušem. Tak jo, tady máme obyv...
D. Co to bylo?
L. To znělo jako kdyby...
A. Se rozbilo okno.
L. Přesně tak.
A. Dělo se to tady už někdy?
L. Právě že vůbec. Nikdy nic takového tady nebylo.
A. To bude asi po smrti mé matky.

*knihy popadaly z polic*

L. Chraň tě pán Bůh.
A. Proč nás pronásleduješ?
L. Ono to to neodpoví.
A. Nevím co jsem si myslela.
L. Nebudeme na to myslet. Davide, zvedni ty knihy.
D. Jdu na to.
A. Co to tady tak smrdí?
L. Do prdele. Já jsem to nechal v té troubě.

*křik*

L. Co se děje?
D. Tam něco bylo.
L. Kde?
D. Tam. Nevidíš?
L. Já nic nevidím.
D. Vždyť přímo tady.
L. Hele nedělej si srandu. Myslím si, že vystrašení jsme až až.
D. Ale já si opravdu nedělám srandu.
L. Dobře. Večeři jsem stihl vytáhnout jen tak tak. Budu muset odkrát spálené kousky.
A. Ale dobře to voní.
T. Pizza je moje nejoblíbenější jídlo.
L. Tak to jsme dva.  Nechte si chutnat.
A. Děkujeme.
T. Dobrou chuť.
D. Nápodobně.
L. A proč jste se vlastně sem nastěhovali.
A. No. Já jsem měla autonehodu a poškodily se mi nervy v obou nohách, takže nemůžu chodit, proto jsem na vozíku. A u nás v paneláku bylo strašně málo místa pro mě. Měla jsem úplné minimum pohybu. A moje matka se nám nabídla, že můžeme bydlet tady s ní. Ale hned co jsem podepisovala nějaké ty papíry, tak jsem se dozvěděla že už není mezi náma. Proto nám to odpadlo, ale o týden později nám přišly papíry, kde stalo že nám matka odkázala tuhle chalupu. Tam jsme to logicky vzali, protože už se to opravdu nedalo vydržet. Ale jak vidím, tak se nám to stalo osudným.
L. Aha, tak to je docela psycho příběh.
A. Je no. A to z daleka není vše.
L. Tak povídej dál.
D. Mám dojezeno.
T. Já taky.
L. Super, tak si můžete jít hrát do pokoje.
D. Hrát? My už nejsme malé děcka.
L. No tak si dělejte co chcete. Hlavně buďte v klidu. Kdo si hraje, nezlobí.
D. Fajn.