Pořád jsi byl hodný...pamatuju si jak jsi mě poprvé něžně políbil...i když to bylo jen přes chat...byl to první nejběžnější dotek jaký jsem kdy dostal...plakal jsem u toho...protože jsem ti dal poslední střípky co z mého srdíčka zůstali...a věděl jsem že když je podupeš zůstane jen prach který odnese vítr...riskoval jsem...moc dal jsem ti vše co mám...navázal jsem se na tebe...Tak moc že kdyby sis něco udělal...kdyby se ti cokoliv stalo...můj život by skončil...už by mi bylo vše jedno...jestli si něco udělám...jestli ne...Tak bych nežil...brečel bych pod rouškou noci...a přes den jakoby nic...
ČTEŠ
Žár temnoty
Jugendliteratur"Vidím lidi...Ale ne lidskost" "Jak to myslíš? Není snad lidskost pojmenována podle lidí? " " Možná kdysi byla...Ale teď už...neexistuje " "Jak to můžeš vědět? Chápu že né vše je růžové , ale né vše je zase černé" " Jo? A co například? " "Budoucnos...
