Byl jsem hrozně zmatený... Čím díl jsem s ním trávil čas,tím víc se mi zdáli jeho gesta přirozenější...Bál jsem se...Že jsem se do něj zamiloval...A i když jsem s tím "mím přítelem "nic neměl....cítil jsem se s nějakého důvodu jako kdyby jsem ho podváděl... Možná právě proto jsem začal mít silné deprese...přestal jsem jíst...Ale stejně jsem měl tehdy podváhu... Ta deprese mi celkem prospěla. Ano...ze vnitř jsem byl prázdný...Ale alespoň se mu začal líbit můj zevnějšek...Byl jsem pro něj...Hezký...to stálo za všechno jídlo i utrpění světa...
ČTEŠ
Žár temnoty
Ficção Adolescente"Vidím lidi...Ale ne lidskost" "Jak to myslíš? Není snad lidskost pojmenována podle lidí? " " Možná kdysi byla...Ale teď už...neexistuje " "Jak to můžeš vědět? Chápu že né vše je růžové , ale né vše je zase černé" " Jo? A co například? " "Budoucnos...
