Autopilot(fanfikce Nik Tendo)

1.

Ani netuším, kde svůj příběh započít. Asi bych se měla jako první představit. Jsem Anděla Holá. Je mi čerstvých dvacet let. Jsem poměrně vysoká oproti ostatním holkám a mám poruchu pigmentu vlasů, takže mám tmavě hnědé vlasy a v nich šedé pramínky, které mi nejdou ani přebarvit. Mám to už odmala a bylo to důvodem, proč mě moji spolužáci šikanovali. Byla jsem jiná a to se jim nelíbilo. Zároveň jsem byla vždycky hubená a do toho všeho mě označovali za anorektičku. Jednou se to dostalo až na vedení školy a přes něj k mým rodičům. Začali o mě mít strach a najednou mi od ničeho nedali pokoj. Chtěli mě mít neustále pod dohledem. Všechno, co bylo na talíři jsem musela sníst a neexistovalo, že bych šla někam pryč, kde by si to nemohli ohlídat. V tu chvíli začali rozhodovat naprosto o všem. Zamezili mi všechny styky s lidmi mimo školu a to mě přimělo se uzavřít do sebe. Trvalo to i na střední škole, kde jsem se jim párkrát pokusila vzepřít. Dopadlo to akorát tak, že se to mnohonásobně zhoršilo a já navíc musela přistoupit k tomu, že se přihlásím na školu, na kterou budou chtít oni, abych šla. Tak jsem se dostala na Filozofickou fakultu v Pardubicích. Absolutně netuším, k čemu mi tenhle obor bude, ale rodičům se líbil a mně nic jiného nezbylo. Momentálně tu jsem rok a je mi jasné, že to už dál nezvládnu. Vždycky jsem si představovala, že budu mít hodně přátel. Budu s nimi pořádat různé večírky a budu se bavit jako normální lidé v mém věku. Místo toho stále bydlím u rodičů. Nepřišla jsem ani na rozlučku se svobodou svojí sestřenice a mám pocit, že umřu jako stará panna. Přes všechna striktní nařízení svých rodičů nemám čas se s někým seznamovat. Jediný, kdo jim uniknul je můj kamarád Šimon. Je sice o jedenáct let starší, ale to vůbec nevadí. Hrozně moc mi pomáhá a já s ním můžu řešit úplně cokoliv, aniž by mě soudil. Nakonec byl tak hodný a domluvil mi u něj v restauraci práci. Trvalo mi dlouho rodiče přesvědčit, ale nakonec kývli a proto teď sedím v autobusu směrem centrum Pardubic, kde mě čeká zaškolení. První den v práci, která si hodně zakládá na komunikaci s lidmi, což pro mě bude docela oříšek. Šimon to ví a proto tu dneska bude semnou a bude mi u všeho asistovat, protože hrozí, že dostanu panickou ataku. Vyjdu z autobusu na zastávku, ze které je to opravdu jenom pár kroků k restauraci, která nese název Caffetteria. Otevřu dveře a přivítá mě poměrně milé prostředí. Zatím tu moc lidí není, ale je teprve brzké odpoledne, takže se na večer může ještě všechno změnit.

,,Ahoj, An."přivítá mě objetím brunet, který je stejně vysoký, jako já.

,,Ahoj,"usměju se na něj, když se odtáhneme.

,,Ať přejdu rovnou k věci. Dneska večer tu bude oslava narozenin. Pořádaj ji moji kamarádi a jsou ochatní se stát tvýma pokusnýma králíkama. Navíc se tu ta společnost nebude střídat a to je s tvojí sociofóbií žádoucí."oznámí mi svůj plán.

,,To nezní špatně."přikývnu.

,,Teď tě seznámim s týmem v kuchyni a s ostatníma číšníkama."pobídne mě od baru směrem do kuchyně, kde to žije.

,,Nazdar, já jsem Filip."přijde ke mně vysoký blonďák a podá si semnou ruku.

,,Anděla,"usměju se.

,,Páni. Docela neobvyklý jméno. I tvoje vlasy vypadaj jinak. Jako hezky jinak, abychom si rozuměli."mrkne na mě a odhalí svoje krásně rovné zuby v úsměvu.

,,V pořádku. Už jsem si na to zvykla."mávnu nad tím rukou.

,,Filip tady u nás dělá hlavního kuchaře. Kdyby se cokoliv dělo a já tu nebyl, tak půjdeš za ním."představí mi jeho funkci Šimon.

,,Rozumím,"přikývnu.

,,Ahoj, já jsem Aneta."vyplije zpoza rohu malá blondýnka a s úsměvem na tváři mě obejme ,,Je promiň, já zapomněla. Šimon mě upozorňoval, že na tebe nemám bez upozornění sahat."rychle se odtáhne.