Příběh o lásce... [Vijzr]

💙Část 28- Cítil Jsem Jeho Dech...

Vyšel jsem z těch dveří a spatřil jsem jejich svět... Moc se od toho našeho nelišil.. Prostě to byla taková malá vesnička, bytosti, co se v ní pohybovali vypadali jako kočky? Křečci? Ale i lidi... Okay buď mi solidně moc jeblo nebo je tohle skutečnost a... Vitaa! Chci být s ním...
,,Ahoj, ty jsi tu nový? " promluvila na mě jedna z těch bytosti jemným hláskem.
,,No.. Jo" řekl jsem.
,,Provedu tě tu" řekla s úsměvem a popadla mě za packu.

Pohled Vityy:
Seděl jsem vedle zkamenělýho Dominika a doufal, že se probere...
Najednou do pokoje přišel doktor.
,,Běžte domů... Tady jen ztrácíte čas. Kdyby cokoliv hned vám voláme " řekl a já mu smutně přikývl. Políbil jsem Domina na jeho chladné líce a zamířil pryč z nemocnice. Stál tam ten týpek, co nás chtěl zmlatit...
,,Ahoj" řekl a já ho prostě odignoroval.
,,Hele promiň.. Já.. Omlouvám se, choval jsem se jako vůl." jeho slova me překvapili.
,,Prostě jsem žárlil..." řekl a to me překvapilo ještě víc.
,,Emm na co? " řekl jsem nechápavě.
,,Na Dominika.." špitl.
,,C-cože?! " zvýšil jsem trochu hlas.
,,Asi si mě nepamatuješ... Ale chodili jsme spolu na základku... Vždycky jsem tě pozoroval z povzdali... Líbíš se mi od 8. třídy... Jenže sem se bál s tebou vůbec mluvit... " řekl.
Podíval jsem se mu do tváře a vybavili se mi vzpominky...
,,Adame?" řekl Jsem a to ho očividně zarazilo.
,,Ty si mě pamatuješ? " zeptal se.
,,Taky ses mi líbil" řekl jsem. On jen vykulil oči.
,,Sice si mi zmlatit přítele... Ale asi mužem být kamarádi... " řekl jsem a on se zarazil.
Usmál se na mě a objal mě. Úplně jsem s tím obětím nesouhlasil, ale nebránil jsem se...
,,Můžu tě zkusit přivést na jiný myšlenky?" řekl po chvíli.
,,To se ti asi nepovede.. Ale zkus to" řekl jsem.. Vlastně ani nevím, proč se s ním bavím... Ale kamarád se mi bude hodit..
Nasedli jsme do mýho auta a on mi říkal kam máme jet... Dojeli jsme k zábavnému parku..
Dokonce mi zaplatil vstupenku...
Obešli jsme snad všechny atrakce!
,,Ještě sem! " popadl me za ruku a táhl k takové te vystřelovací věci.
,,Já se bojím!" řekl Jsem Se smíchem.
,,To dáš! " řekl a už jsme stáli ve frontě. Přišli jsme na řadu a sedli jsme si vedle sebe.
Ta věc se trochu pohla a já Adamovi stiskl ruku... Chtěl jsem ji oddělat, ale ta věc nás vystřelila a já mu ji stiskl ještě víc...
Pak jsme si šli koupit cukrovou vatu a pak přišel čas jet domů...
,,Děkuju, fakt jsem si to užil " řekl jsem abych přerušil ticho v autě.
,,Nemáš zač" řekl a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatil a jeli jsme k mymu baráku.
,,Nechceš tu přespat? " zeptal jsem se a pak mi došlo, co jsem právě řekl...
Šlo na něm poznat, že znervózněl.
,,No.. Tak jo" řekl.
Došli jsme ke mně a zahráli jsme si Minecraft a pak jsme šli spát... Ustlal jsem mu na gauči.
Není na tom nic divnýho, že mám kamaráda, ale... Prostě s Adamem to bylo takový jiný a já měl strach, že udělám nějakou blbost...

Pohled Domika:
Seděl jsem s cukříkem a tou bytustkou, co mě tu provedla u stolu... Jmenuje se Nancy.. Konečně nějaký normální jmeno! Nevadilo mi tu s němi být, ale radši jsem chtěl ležet ve Vitoově obětí...
,,Cukříku? " oslovil jsem ho a on se na mě podíval s tím jakože můžeš mluvit.
,,Můžu nějak vidět Vituu?" zeptal jsem se s malou naději. On se na mě ale smutné podíval a jen zatřasl hlavou na nesouhlas.
Nancy mě přišla obejmout...
,,Zvládneš to! Nebude to zas taková doba! Bude se ti tu líbit, uvidíš!" řekla a její slova mě trochu uklidnili. Utřel jsem si slzu, co mi utekla a zamířil do svého pokoje.. Lehl jsem si na postel a s myšlenkama na Vituu pomalu usl... Dneska byl fakt divnej den....

Pohled Vityy:
Probudil jsem se a vedle sebe nikoho neměl... Chyběl mi tam Domino... Strašně moc! Nahrmuly se mi slzy do očí... Silně jsem bouchl do matrace a zabořil hlavu do polštáře... Na dveře mi zaklepal Adam a vešel dovnitř. Pevně jsem ho objal a zabořil mi hlavu do ramena...
,,To bude dobrý " řekl a poplacal mě po zádech...
,,Co když ne?! Co když se už nikdy neprobudi?!" zařval jsem na něj.
,,Notak..." chtěl něco říct ale já ho přerušil a přisál jsem se mu na rty...

Pohled Adama:
Vitaa přiložil své rty k těm mým... Šíleně moc jsem chtěl spolupracovat, ale místo toho jsem se od něj odtáhl.
,,Co to děláš? " zeptal jsem se vyděšeně.
,,Já nevím.. Promiň " řekl a odešel z pokoje...
Ustlal jsem mu postel.. Ani nevím proč, asi prostě ze zvyku. A pak jsem zamířil za ním do kuchyně. Seděl na židli, koukal do blba a jedl rohlík s marmeládou.
,,Podnikneme zase něco?" zeptal jsem se.
,,Ano prosim" řekl a dál čuměl do blba.

Pohled Dominika:
Náthl jsem před sebe ruku, abych mohl Vituu pohladit ve vlasech.. Jenže místo Vityy jsem nahmatal jen matraci vedle mě... Takže to nebyl sen... Vylezl jsem z postele a šel najít Nancy nebo cukříka, protože sem absolutně netušil, co mám jíst...
Vyšel jsem z mýho baráčku a spatřil cukříka, jak si to zrovna míří ke mně.
,,Ahoj" pozdravil jsem ho.
,,Ahooj" odpověděl a v ruce nesl vafle.
Pustili jsme se společně do jídla, pak přišla i Nancy a společně jsme vyrazili do zoo... Jenže v ní byli jejich zvířata... No a ty byli jiné než ty naše.

Ubyli asi dva týdny.. Nebylo to tu špatný, Nancy I Cukřík byli skvělý kamarádi, dokonce k nim přibyl i Sven, ale každej den mi čím dál víc chyběl Vitaa...
,,Nancy?" oslovil jsem svoji kamaradku, která cosi dělala.
,,Ano?" odpověděla mile a podívala se na mě.
,,Jak dlouho ještě? " zeptal jsem se.
,,Zeptame se Cukříka, to on je s naším panem spojen." řekla mi a já se na ni usmál na souhlas... Nancy pro mě byla něco jako nejlepší kamarádka... Jenže bylo to takový divný... Celej tenhle svět je divnej... Ale mám to tu rád! Vlastně mi budou I chybět....

Pohled Vityy:
Jsou to už vic jak dva týdny... Začal jsem stracet naději, že se někdy probere... Ani jeden jedinej malinkatej pohyb... Nic...
S Adamem se z nás stali hodně blízcí kamarádi... No a kdyby to Domino nepřežil, možná by jsmeohli být něco v... Bože vitaliy! Vlepil jsem si celkem silnou facku. Adam se na mě nechápavě podíval.
,,Za co to bylo? "zeptal se se smíchem.
,,Za to že sem kokot" řekl jsem a on se začal smát ještě víc, přidal jsem se k němu no a pak se stalo něco, co se nikdy stát nemělo... Naše pohledy se střetli... Byli jsme od sebe asi metr... No a já se pomalu zvedl a zamířil jsem k němu. Přiblížil jsem svoje rty k těm jeho a on se přísunul ještě blíž... Dělili nás snad jen dva centimetry... Cítil jsem jeho dech... Nevím, proč jsem to udělal, ale přisal jsem svoje rty k těm jeho... Spolupracoval... Po chvíli jsem se z polibku odtáhl a začalo mi docházet, co jsem právě udělal... Chtěl jsem ho, ale... Co Domino?
,,Víťo? " řekl nervózně.
,,Chci tě" řekl jsem a on se na mě překvapeně a nechápavě podíval.
,,Ale co Domino?" zeptal se nervózně.
,,Ten se to nedozví" řekl jsem a přisál se na jeho rty.
Ze začátku nespolupracoval, ale pak se přidal... Najednou jsme na sobě leželi nazí...
,,Co to kurva dělám! " zařval jsem s panikou.
Doběhl jsem do koupelny a v zrcadle se koukl na svoje cucaky...
,,Zapomeň na to! " zařval jsem na Adama a běžel za ním. On tam stál už oblečenej a koukal se na mě se... Strachem?
Oblikl jsem se.
,,Vypadni! " zařval jsme na něj a ukázal na dveře. On na sucho polkl a zamířil ven...

Pohled Dominika:
,,Tak co?" zeptal jsem se Cukříka a on se na mě hezky usmál.
,,Dva dny" řekl a já začal štěstím poskakovat.
Objal jsem Cukříka a Nancy se k nám přidala...
Sven na nás jen s úsměvem koukal... Nemá rád dotik.. Vlastně nikdy nikoho neobjal.. Možná párkrát svoji mámu... Maji vůbec tyhle stvoření mámu?
,,Mate rodiče? " zeptal jsem se.
,,No... Ano, nás pan je náš otec... A matka.. Matka je ta nejkrásnější bytustka tady" řekla mi ochotně Nancy a já ty informace spracovával.
,,Je vůbec legální si půjčovat moje tělo? " řekl jsem se smíchem a oni se přidali.
,,Mám tě fakt moc ráda Domi" řekla Nancy.
,,Já vás mám taky rad! " řekl Jsem a objal jsem Nancy s cukrikem. Rád bych objal i Svena, jenže... No vy víte.
Zbytek dne jsme blbli no a když skončil, tak to znamenalo, že už jen tahle noc a další... A budu moct obejmout svoji lásku! Jenže co mu řeknu...
,,Nancy, spíš?" špitl jsem na Nancy, co ležela ve vedlejší posteli.
,,Ne" řekl a usmála se na mě.
,,Co mám říct Vitoovi? " zeptal jsem se a ona se na mě zděšeně podívala.
,,Sice by si nejspíš řekl, že jsi blázen, ale i tak mu nic neříkej! Náš svět musí zůstat v tajnosti!" řekla.
,,Neboj, zůstane " řekl jsem se smíchem.
,,Nás pan si vybral dobreho člověka" řekla a chytla mě za ruku. Ruku jsem ji stiskl a usmál se na ni.

Pokračování příště...

Takže ahoj! Po delší době tu máme další kapitolu.. Nevím jestli vás tohle baví, ale mě to baví psát 🤣 Budu rád za hlas a hvězdičku. Zatím se mějte pěkně a ahoj🥰