dívka z vody [DOKONČENO]

11. změna

Nechal mě tam jen tak ležet a odešel. Schoulila jsem se do klubíčka a jen brečela.

~~~~~~~

Po dobu 5 let co mě držely v hydře se nic nového nestalo průběžně mě mlátili, píchali různé séra a znásilňovali v tu chvíli jsem byla ráda že nemůžu mít děti, chtěla jsem umřít ale oni mi takovou radost neudělali, zjistila jsem že jsem dcera Starka. Alison Stark, z mělo to moc hezky alespoň vím že mám nějakou rodinu ale on neví že jsem jeho dcera asi mě přestali hledat, ale já pořád věřím že mě nepřestali hledat. Získala jsem nové schopnosti ale některé staré schopnosti mi zmizeli jako třeba regenerace a ovládání živlu. Díky sérum které mi dali se mi změnila barva vlasů na fialovou.

Sedím ve své celé a zpívám si nic jiného totiž dělat nemůžu mám na sobě roztrhané oblečení do mi sem dali. Čekám až přijde ten kluk co mě pravidelně znásilňuje. Místo něj přišla Adriana.

"Zdravím naší krásnou sirénu" Řekla s falešným úsměvem

"Co ty tu chceš?" Řekla jsem s dávkou ironie

"Dneska te necháme na pokoji určitě si chceš odpočinout" Řekla a já si hrála s konečkama prstů

"Zítra pro tebe máme překvapení" Řekla a já se na ni podívala

"Hm super" Řekla jsem ironicky a ona odešla

Jak dlouho už tady jsem? Proč tu vůbec jsem? Jsem jenom pokusný králíček který má další schopnosti ale tají to nevěřím už nikomu ani Avengers až se dostanu ven teda jestli se ven vůbec dostanu tak zmizím ve vodě až už se nikdy neukážu na souši. Řekla jsem si v duchu a po té usnula na své zemi ve své celé.

Pohled Nat
Už je to 5 let co zmizela dívka do které jsem se zamilovala pomalu jsem na ni zapominala a začala jsem znova pořádně pracovat dneska jsme měli misi v Německu proběhlo to bez problémů až na to že jsem zabila nevinného strašně mě to mrzí. přiletěli jsme zpet do Avengers tower a já se vydala do svého pokoje si dát sprchu a trochu si odpočinout než pojedu za Furym.

"Nat! Nat! No tak zastav se" Křičela na mě Wanda která zůstala tady v AT

"No co potřebuješ Wando" Zeptala jsem se a Wanda sotva popadala dech

"Furym je tady a chce s tebou hned mluvit" Řekla a já vykulila oči

"No dobře a kde je?" Znova jsem se optala Wandy

"Ve společenské místnosti" Řekla a a já se na ni děkovně podívala a vydala jsem se za Furym který seděl v křesle a čekal na mě

"Dobrý den agentko Romanoff" Řekl s klidným hlasem

"Dobrý den Fury co potřebujete?" Zeptala jsem se

"Potřebuju si promluvit o tom co se stalo v Německu" Řekl a já jsem zesmutněla

"Moc se omlouvám co jsem uděl-" Přerušil mě

"Agentko udělala jste dobře byl to Agent hydry" Řekl a mě se zastavilo srdce

"T-to jako fakt" Vykoktala a jsem ze sebe

"Nechtěl jsem vás vyrušit teď už vás nebudu rušit tohle jsme vyřešili a za mnou jezdit už nemusíte" Řekl a odešel.

Já si jenom povzdechla a vydala jsem se do svého pokoje kde sem si šla dát sprchu a po té jsem šla spát.

Pohled Alison
Probudilo mě kopání do mého břicha já se jen odsunula.

"Konečně si vzhůru vemte ji máme to překvapení" Řekl člověk kterého jsem neznala

Táhli mě známými chodbami do te samé laboratoře kde jsem byla skoro pořád už jsem se nebránila. Připoutali mě ke křeslu a přišla známá žena s kufříkem.

"Jestli tohle přežije tak už budu věřit všemu" Řekl neznámí muž a po te se zasmál

Adriana podala kufřík doktorům a oni ho otevřeli a začali připravovat "překvapení"

"Asi chceš vědět co to je že?" Řekla Adriana

"Víš co ani ne" Řekla jsem s dávkou ironie

"Ale i tak ti to reknu je to sérum číslo 61 vysoce jedovaté sérum nesmí se používat ale ty si přežila všechny naše séra takže by to pro tebe neměl být problém tohle sérum přežít" Smála se nesnášela jsem její smích rozhodla jsem se jí ještě trochu podráždit

!!trošku krvavá scéna!!!

"Tvůj smích je jak zmutovaný s nějaký dement a hyenou" Řekla a zasmála jsem se ale ona se smát přestala a dala mi facku doktory zastavila odvázala mě a spolu s gorilami a tím mužem jsme šli do místnosti kde se trénovalo pověsili mě a ten muž si do mě začal boxovat už jsem neměla sílu ani křičet nebo brečet tak jsem jenom čekala dokud nepřestane ale potom si vzal nůž a začal do mě řezat držela jsem se jak to šlo abych nezačala křičet po chvíli jsem začala nekontrolovaně křičet. Po asi dvou hodinách skončil a poručil dvoum gorilam aby mě odvedli do mé celi v tu chvíli jsem byla ráda že jsem na zemi se slzami v očích a bolestech jsem usnula.

Tak jo máme tu další část docela zajímavá bavilo mě to psát doufám že se vám líbila a zatím

Vaše B.