"Sakra Melisso vypni je už! Víš že je nesnáším!,, řvala jsem na svojí malou sestru. Moje sestra právě poslouchala Don't stop od těch buzíků 5 Seconds Of Summer. Ano přesně nesnáším je, ale moje sestra je zase miluje. ,,DON'T STÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁP" křičela na celý barák. Jmenuji se Elisabeth Hood. Ano, přesně Hood jsem sestra Caluma Hooda a to je taky jeden důvod proč 5SOS nenávidím. Mému bratrovy je 19 a od 18 s námi nežije. Mám jen mámu takže žiju s ní protože mi je 17. Asi se divíte proč nenávidím svého bratra. Řeknu vám to od začátku. No vlastně jen vám to přiblížím. S Calumem jsme byli jako malý nerozlučná dvojka. Nikam jsme se bez sebe nehnuli. A tak to bylo skoro celý život, ale Calovi to táhlo na 16 a on začal chodit skoro každý den na párty. Založil si s jeho kamarády skupinu a teď jsou známí po celém světě. Ale když mu bylo 18 přišel za mnou do pokoje a začal na mě řvát že mě nenávidí celý svůj život a bla bla bla. Samozřejmně jsme se neusmířili protože hned potom co dokončil svůj prolov o nenávisti ke mě se zbalil a bez pozdravu odjel do Sydney kde měli kluci společnou vilu. Od té doby ho nenávidím protože se ani jednou neukázal ani neozval.Ale sestra o tom neví protože jí je teprve 9 a nijak se o to nezajímá. ,,Elis potřebuju s tebou o něčem mluvit" řekla mi mamka když přišla domů ,,Ano?" zeptala jsem se, ,,Vím že s tím nebudeš souhlasit ale na prázdniny jedeš ke Calumovi takže si sbal kufry a zítra v 11 ráno odjíždíš na letiště letí ti to totiž v 11:30. Na nic se mě neptej sestru si nechávám doma jedeš tam jen ty a teď mazej na horu balit kufry!" řekla mi máma. ,,To jako vážná, mami?" nahnali se mi slzy do očí. Vyběhla jsem schody do svého pokoje a začala si balit. Když jsem dobalila bylo už půl dvanácté večer. Ano balila jsem hodně dlouho. Po dlouhém balení jsem se šla ospchovat a zalezla jsem do postele.
Ráno:
Je ráno a já stávám s nálodou na nic. Dojdu do koupelny kde se namaluji a vezmu si na sebe černé legíny k tomu černé tílko a na to červenočernou kostkovaou košili. Sešla jsem schody nasnídal se a jela na letiště. Na letišti se toho moc nedělo jen všichni někam spěchali nebo čekali na svoje rodiny či kamarády. Já jsem se pomalu loudala halou než jsem došla k letadlu. Nakonec jsem nasedla do letadla a letělo se. Letěli jsme asi 12 hodin takže jsem si píchla sluchátka do svůho iPhonu a uvelebila jsem se na sedadle. 12 hodin uteklo jako voda a já byla v Sydney. Na letišti na mě čekala ta parta zasranejch bastardů které tak nenívidím. Když jsem vyděla Cala oči se mi zalili slzami. Ano brečela jsem protože jsem si vzpomněla na to co mi udělal. Došla jsem k nim ,,Ahoj Beth tolik si mi chyběla" usmál se Cal. Chtěl mě obejmout ale já jsem uhla. ,,Nemluv na mě. Nechtěla jsem sem jet ale nedokázala jsem přemluvit matku. A teď mi řekni kde máte to zasraný auto. Už chci zalíst daleko pryč od vás." řekla jsem naštvaně. Kluci si mezi sebou něco říkali ale já je neposlouchala. chtěla jsem být zalezlá v posteli a brečet.
