XV.

382 42 2
                                    

Milý Luku,

Moje máma mi řekla, že se mám dostat z mé malé deprese a přestat být dítětem. Začala se mnou ztrácet svou náturu a já nevím, co jsem udělala špatně. Myslela jsem si, že bude dobré, když budu smutná?

Vyběhla jsem z domu a běžela rovně na to území přes park, kde jsme byli zvyklí trčet. Naše místo tam pořád bylo, neposkvrněné a přítomné. A ta vyřezaná písmena na stromě tam taky pořád byla, naše iniciály zobrazené tak, aby je všichni viděli.

Domů jsem nemohla jít tři dny. Jsi tak osamělý a smutný jako jsem já, Luku? Cítím se, jako bych se tady bez tebe topila, vždycky jsi byl ten, kdo udržel mojí hlavu nad hladinou.

Ale ty tady nejsi.

S láskou,

Florence.

Letters to Luke » Luke Hemmings (CZ překlad)Kde žijí příběhy. Začni objevovat