Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nenapsala, ale nebyly nápady... až dneska mě napadlo o čem psát, ale musela jsem poupravit konec 4. Kapitoly... :)
Snad se vám tahle kapitolka bude líbit :)
-----------------------------
„Jsem doma!" zařvala mamka přes celý byt, když se vyzouvala. Pak přišla ke mně do pokoje.
„Ahoj mami."
„Ahoj. Kdo to je?" zeptala se mě a prohlížela si Ashe.
„Mami to je Ash."
Ash vstal s postele a podal mamce ruku „Dobrý den. Moc rád Vás poznávám."
„Já Vás taky." řekla a mně podala čokoládu „To máš od babičky."
„Dík, potom jí zavolám." Vzala jsem si od ní čokoládu a zašeptala jsem Ashovi do ucha „Promiň, ale tohle musím udělat."
„Mami? Mohl by u nás Ash zůstat na pár dní?"
„No to nevím..."
„Mami nemusíš se bát, Ash je gay."
„Aha... No, tak to by tady mohl možná zůstat." Řekla trochu zaraženě...
„Děkuju moc." Zavolala jsem na ní, kdy odcházela z pokoje.
„Zbláznila ses? Říct tvojí mamce, že jsem gay?" začal vyšilovat Ash. Jen co to dořekl, tak se ze skypu ozval CCho záchvat smíchu.
„Promiň, ale ona by ti tady nedovolila jinak zůstat."
„O to nejde, ale jak to uděláš potom, až se dozví, že jsme spolu." Chytl mě za boky a přitáhl si mě blíž, aby to nemusel říkat moc nahlas. Já mu dala ruce kolem krku. „S tím si budu lámat hlavu později."
„Lidi myslím, že pro dnešek to stačí, tak ahoj." Řekl Andy.
„Jo, taky si myslím, ahoj zítra." Jen co jsem to dořekla, tak jsem ukončila hovor.
„Co budeme dělat teď?" zeptal se Ashley. „Podíváme se na nějaký film?"
„Můžeme, ale na jakej?"
„To nevím, napadá tě něco?"
„Co třeba V zajetí démonů? Ten jsem dlouho neviděla."
„Jo to by šlo. Máš ho stažený?"
„Jo mám, můžem se na něj kouknout na televizi." Řekla jsem, zapnula telku a sedla si na postel vedle Ashe. A ten nás zakryl mou peřinou. Asi po 20 minutách jsem se přitulila k Ashovi. „To se tak moc bojíš?" dělal si ze mě srandu.
„Já se nebojím, jsem si myslela, že se bojíš ty."
„Jen počkej, já se ničeho nebojím." Ještě to ani nedořekl a začal mě lechtat. Já jelikož jsem celkem dost lechtivá, tak jsem se pokoušela bránit, ale moc se mi to nedařilo. Tak jsem se začala smát.
„Ne... to už stačí... Nelechtej mě... Já už budu hodná..."
„Přestanu, až odvoláš, že se bojím."
„Fajn, fajn, odvolávám to." Stejně si myslím, že se bojí, ale řekla jsem to, protože jsem chtěla, aby mě přestal lechtat. :D
Když přestal, tak jsme si zase sedli vedle sebe a on mi dal ruku kolem ramen, druhou rukou mi odhrnul vlasy z obličeje a políbil mě. Nebo spíš, chtěl mě políbit, ale v televizi zrovna začal někdo ječet a on se lekl a začal taky ječet. Já samozřejmě vybuchla smíchy. Ale aby mi nebylo líto, že se lekl, tak jsem udělala to, co se mu nepovedlo a políbila ho. Když jsem se od něj odtahovala, tak jsem pošeptala „A pak, že se nebojíš."
Na film jsme se dodívali už celkem v klidu. Když skončil, tak jsem nám šla nachystat večeři a Ashovi jsem řekla, kde najde peřiny pro hosty, aby si je vytáhl. Po večeři, jsem šla do koupelny, kde jsem si dala sprchu, převlékla se do pyžama a vrátila se do pokoje. Ash šel taky do sprchy a když se vrátil, tak jsme si lehli každý na svou postel (bohužel, ale mamka je doma) a ještě chvilku si povídali, než jsme usnuli.
-----------------------------
Doufám, že jste si tuhle kapitolku užili :) Budu ráda za votes&komenty :)
